Psychologie se od počátku své existence zaměřovala především na oblasti v lidském životě, které nefungovaly nebo fungovaly špatně. Člověk většinou navštíví psychologa až tehdy, pokud si s nějakým problémem ve svém životě neví rady, a od psychologické pomoci si slibuje, že mu pomůže tyto překážky překonat, zbavit se trápení, snížit stres nebo vyléčit se z deprese. Podobným směrem se zaměřil i psychologický výzkum. Psychologové se ve své práci soustředili více na nemoc než na zdraví, na strach než na odvahu a na agresivitu spíše než na lásku.

Přitom ve všech zemích světa je jednou z nejdůležitějších hodnot a potřeb právě potřeba štěstí a životní spokojenosti. Jeden z amerických výzkumů z devadesátých let uvádí, že přibližně 69% Američanů považuje štěstí za nejdůležitější hodnotu svého života a pouze 1% o štěstí nikdy nepřemýšlelo. Podobně i pocit životní spokojenosti byl důležitý pro 62% zkoumaných, nikdy o něm nepřemýšlela pouze 2% respondentů. Pouze 6% z celkového počtu přitom považovalo peníze za důležitější hodnotu, než je právě štěstí.

Každý vidí jenom část reality

Většina šťastných lidí žádný zvláštní pocit extáze nebo nadšení ve svém životě neprožívá. Zažívá spíše drobné pocity štěstí a spokojenosti ve všedních věcech a situacích, které člověka obklopují. Podle americké psycholožky Alice Isen přináší člověku velké množství drobných prožitků štěstí větší pocit životní spokojenosti než několik málo intenzivních zážitků. Podobně i Csikszentmihalyi mluví o trvalejším pocitu štěstí, pokud je spojen s jednoduchým prožitkem. Lidé pěstující koníčky finančně a materiálně hodně náročné nejsou podle něj kvůli vyšší míře stresu schopni tak bezprostředního prožitku jako například člověk, který se jednoduše prochází krásnou přírodou a dokáže se plně soustředit na její vnímání.

Podobně jako zvýšená komplikovanost snižuje intenzitu a bezprostřednost prožitku štěstí i příliš mnoho možností, z nichž si člověk může vybírat. Výzkumy ukazují, že větší výběr a více možností při rozhodování přivádí člověka paradoxně do většího napětí a snižuje tak možnost pozitivního prožitku. Čím větší výběr člověk má, tím hůře se cítí. Spolu s pocitem zahlcenosti velkým množstvím možností a z toho plynoucím pocitem bezmoci se člověk dostává navíc do situace, kdy se nemůže vymlouvat na nedostatek možností a je nucen na sebe vzít plnou odpovědnost a riziko za svou volbu.

I přes velký rozmach pozitivní psychologie zejména ve Spojených státech se ukazuje, že prožitek štěstí nelze naplánovat. "Pozitivní myšlení je zaměřeno na snahu dívat se pouze pozitivním směrem", říká Dana Krausová. "Rozdíl mezi optimistou a skeptikem vnímám tak, že se každý s nich dívá jenom na určitý výsek reality a vnímá jenom její úzkou část. Lidé myslící pouze pozitivně se jakoby naprogramují pouze na pozitivní vnímání reality a té nepříjemnější stránce života se uzavřou. Jsem trochu rozpačitá z toho, jestli je člověk schopen být skutečně šťastný, když se před něčím uzavírá. I to, že mi něco nejde, že jsem nemocná, že je špatné počasí, je realita. Štěstí naopak souvisí s otevřeností vůči všem aspektům života, jen tak mohu prožívat plný a spokojený život".

článek je z časopisu Psychologie dnes 7-8/2001

autor:Martin Hauge