(15. 7. 2000) Pozdrav Vám všem čupr lidičkám, co nám píšete, posíla Hanka a Danone. Tentokrát ze severozápadního Washingtonu, z městečka Bellingham, odkud odplouvá většina lodí na Aljašku, náš cíl.

Ale ať nepředbíhám. Co se s námi dělo od minule: S naši stále více oblíbenou Toyotkou jsme putovaly napřič Státy. Děsně se nám líbila Jižní Dakota, indiánsky kraj. Bylo to tam jak ystřiženo z westernu. Koukly jsme do indiánské vesničky Wounded Knee. Indiáni tam sice bydlí, ale v baráčcích a místo na koni jezdi na kole a prodávají Vám na potkani korálkové náhrdelníky. Je tam nádherně! Jinak Jižní Dakotou nám začala cesta pres Velké Planiny. Nejdřív se nám ta změna terénu zdala fantastická. Ty nekonečné pusty obzory, a za nimi další.. No a když už se to takhle pádí druhý, třetí den, 100 kiláků a pořád žádná zatáčka, trošku to začíná lézt na mozek!!

Osvěžení byl nádherný Custer State Park, kde je spousta kaňonů a pak pompézní divoká příroda... Jednou tam stádo bizonů zastavilo provoz, když si přecházelo přes cestu, jo, to budou fotečky... :-}

No a později Yellowstonský Národní Park, to je panečku divočina... S přírodou tam snad nikdy nikdo nehýbal, a tak je tam všechno tak jak naroste, nebo spadne. Dvakrát jsme z dálky zahlédly méďu béďu. Taky tam vyvěrá spousta horkých pramenů ze země.

Další cesta už směrovala jen do Seattlu. Vypucovat a odevzdat auto a pak se porozhlédnout po přístavu,která že to loď nás vezme na sever. Zjistily jsme, že ze Seattlu překvapivě na Aljašku nic nejede. A tak jsme naskočily na Greyhounda ( náš americký "ČSAD"), a frčely sem do Bellinghamu, odkud to všechno pluje na Aljašku. Takže možná už pozítří tam budeme, když všechno klapne. Nemůžem se dočkat.

Mějte se všichni fajnově - i Babinec.NET. Zase se ozvem. Hlavně taky pište!!!.