Kdo ví, čím v roce 1887 čtyřiadvacetiletému Františku Ferdinandovi, arcivévodovi rakouskému, učarovalo panství Konopiště, že na jeho nákup nelitoval obětovat část jmění, které spolu s predikátem d’Este získal dědictvím po Františku V., majetném modenském arcivévodovi. Budoucí následník rakousko-uherského trůnu konopišťský zámek nejen koupil, ale nechal ho i přestavět v honosnou reprezentativní rezidenci, kterou po svém sňatku s Žofií Chotkovou proměnil v rodinné sídlo. Odsud vyrážel za svými politickými a vojenskými povinnostmi, cestovatelskými zážitky, loveckými trumfy i sběratelskými úspěchy. A ruku v ruce s rozvojem Konopiště vzkvétalo pod jeho dohledem i „podzámčí“ s nedalekým městem Benešov.

Když tehdy mladý Habsburk koupil od zadluženého lobkovického knížete Františka Eugena konopišťské panství, určitě netušil, že bude jeho posledním aristokratickým majitelem. Přišel totiž osudný 28. červen 1914, kdy atentátník Gavrila Princip v Sarajevě zpečetil nejen život Františka Ferdinanda d’Este a jeho manželky Žofie z Hohenbergu, ale také celé rakousko-uherské monarchie. Sarajevské krveprolití bylo totiž jedním z impulzů první světové války. A po ní se už dějiny Evropy ubíraly jiným směrem…

Ale vraťme se do roku 1887, kdy konopišťský zámek s pozemky, lesy a rybníky mění majitele. Cena byla stanovena na 2,5 milionu zlatých. Nový vlastník František Ferdinand se pak pustil do razantní přestavby sídla, jehož historie se začala psát pravděpodobně už ve 13. století. Za Lobkoviců se panství zaměřovalo na zemědělskou produkci a chov koní, na Konopišti byl mlýn, sádky, lisovna oleje, pila, pivovar, lihovar i cukrovar. František Ferdinand nechal všechny významné panské úřední, správní a výrobní budovy přestěhovat do Benešova. Začal tím pomyslně psát první kapitolu moderní historie nejen svého panství, ale celého regionu.

Například budovu někdejšího lihovaru stojící na dohled od zámku nechal František Ferdinand přestavět na školu a později poštu. V současnosti v ní najdete restauraci Stará myslivna. To pověstná Želetinka v arcivévodově revíru, kde žila múza básníka Karla Hynka Máchy Márinka, je dodnes sídlem lesního úřadu. Od ní je to do Benešova co by kamenem dohodil. A i tady je dost staveb úzce spjatých se jménem arcivévody. Třeba takzvaný císařský salonek na zdejším vlakovém nádraží, který sloužil Františku Ferdinandovi jako luxusní čekárna při jeho častých cestách. Možná při nich míjel i benešovský měšťanský pivovar, jehož se posléze stal majitelem. Podoba, kterou novému pivovarskému podniku postupně dal, se do současnosti prakticky nezměnila. A stejný zůstal po 100 let i způsob vaření zdejšího „skutečného“ piva.

Už od doby Františka Ferdinanda d’Este byl Benešov posádkovým městem. V roce 1883 zde bylo zřízeno doplňovací velitelství nově sestaveného 102. pěšího pluku rakousko-uherské armády. A o tři roky později k němu císař přeřadil majitele konopišťského panství a povýšil ho do hodnosti majora. Jeden z praporů pluku byl tehdy ubytován v Táborských kasárnách.

Pomyslný aristokratický původ má i benešovská Nemocnice Rudolfa a Stefanie. Jméno dostala na počest svatby korunního prince Rudolfa a princezny Stefanie. První budova, vystavěná v letech 1896-1898 v novorenesančním slohu, se dochovala do současnosti. Součástí nemocnice bylo i protituberkulózní sanatorium. Jeho primář Dr. Karel Teuner byl osobním lékařem Františka Ferdinanda d’Este.

 

www.posazavi.com, zdroj foto: www.zamek-konopiste.cz