Denně člověk čte v různých časopisech, ale slyší i v televizi, že se lékařům „něco“ nepovedlo a že pacientovi odoperovali jinou část těla, nebo se někde něco při operaci hrubě zanedbalo. Stává se to, ale je to spíše výjimkou. Člověk se nad tím pozastaví, ale je rád, že se ho to osobně netýká a tím to končí.

Já si lékařů nesmírně vážím a mám k nim úctu, protože vykonávají náročné a velmi zodpovědné povolání, ale že zrovna v mém případě dojde k podobnému „pochybení“ mne ani nenapadalo.

Jsem středního věku a donedávna jsem si myslela, že na nemoci mám ještě čas, ale všechno bylo jinak. Občas mě bolela hlava, potom zase ucho, ale vždy potíže přešly, postupem času jsem začala špatně slyšet a to už byl problém. Lékař mi naordinoval léky, které nepomáhaly a k tomu jsem musela projít všechna možná odborná vyšetření, která byla negativní a tak jsem opět skončila u toho prvního lékaře na ušním. Když už všechny možnosti byly vyzkoušeny, následovala operace zvukovodu. Následné doléčování, ale efekt žádný a stav se zhoršoval a tak následovala další operace. Po třetí operaci jsem šla za primářem s pochybnostmi, zda způsob léčby je ten pravý, když potíže jsou větší, to už se přidala i porucha stability a potíže nabývaly intenzity a já jsem pomalu a jistě přestávala slyšet . Opět různá medikamentózní léčba, ale bez efektu. Celkem jsem operací zvukovodu proděla šest. Implantát, který mi byl voperován vždy po několika dnech vypadnul a výsledný efekt byl nulový. Pan primář mě ubezpečil, že udělali všechno co bylo možné a nedbal ani na to, když jsem žádala změnu operatéra, před pátou operací zvukovodu. Začala jsem mít obavy, abych si proti sobě nepostavila lékaře, protože jsem si připadala jako prosebník potížista a možnost se dostat k jinému lékaři nebyla, přestože tato velká nemocnice byla hodnocena jako velmi dobrá. Po poslední operaci se ke stávajícím potížím přidaly palčivé bolesti, které jsem tišila silnými léky, ale nic nepomáhalo. Při polykání jsem trpěla, začaly mě bolet zuby, porucha stability a bolest hlavy byla stálá.

Náhoda tomu chtěla, že mě navštívila moje bývalá spolužačka. Když si vyslechla vše o mých potížích tak jen tak mezi řečí prohodila, že má známou a ta navštěvuje velmi dobrého lékaře v jedné okresní nemocnici a že si ho nemůže vynachválit. No, ale jak to udělat, abych si nepoštvala lékaře u nás v nemocni proti sobě a přitom dostala svoji lékařskou dokumentaci do ruky? Vzala jsem telefonní seznam, kde jsem našla číslo na primáře v okresní nemocni a celý můj problém jsem mu vypovídala. Pan primář mne za dva dny pozval do ambulance Podpořena manželem, kterému také docházela trpělivost, jsem si šla svou dokumentaci do naší nemocnice vyzvednout a našemu panu primáři jsem řekla, že chci vyhledat pomoc v jiné nemocnici. Byla ve mně malá dušička, ale obešlo se vše v klidu. Se zdravotní dokumentací jsem v pátek navštívila primáře v okresní nemocni, kde jsem se setkala s velkou ochotou mi pomoci. V neděli jsem měla nástup na jejich lůžkové oddělení, následovala opět všechna odborná vyšetření a po třech dnech jsem šla na operaci. Když jsem se po operaci probudila, tak mi pan primář oznámil, že důvodem mých velkých bolestí byl zapomenutý tampon při poslední operaci. Díky této poslední operaci a následné péči v nemocnici mé velké potíže všechny vymizely a já jsem ráda, že jsem sebrala svoji odvahu a změnila jsem ošetřujícího lékaře. V této okresní nemocnici byli pacienti z celého státu a nemohli si péči celého oddělení vynachválit.

Věřím, že podobné lékařské zanedbání mě již nikdy nepotká a že příště své nároky budu požadovat raději dříve, než nastanou komplikace.