Svého muže jsem poznala před třemi lety. Rok jsme spolu chodili a pak jsme hned praštili do svatby. Můj muž má úspěšnou firmu. Měl ji už v době, kdy jsme se poznali a mně se velmi líbilo, jak je ambiciózní a jak dokáže něco takového vést. Imponovalo mi to. Líbila se mi jeho autoritativní povaha a zároveň to, jak laskavý a lidský je. Vždycky zaměstnal nějakého svého známého, nebo někoho, kdo to v té době potřeboval. Ale teď, když jde o mě, nestačím se divit.
Před pár měsíci jsem přišla o práci. Nedělala jsem nic zvláštního, ale bavilo mě to. Byla jsem nákupčí v jedné firmě a dělala jsem to ráda. Už tehdy jsem si všimla, že můj muž nikdy nenazve před svými přáteli mou pracovní pozici přesně tak obyčejně, jak se ve skutečnosti jmenuje. Vždycky mou šedivou pozici balil do líbivých slov jako např. asistentka, obchodnice, developerka, atd. Nechávala jsem to být. Občas mi to dokonce lichotilo a nikdy jsem neměla potřebu s ním tenhle přístup rozebírat. Pak jsem ale o svou práci přišla a začala jsem si všímat drobných detailů v chování mého muže. Takových detailů, které jsem dříve vůbec nezaregistrovala. Například jsem pak už nesměla před jeho kolegy a přáteli vůbec zmiňovat, že jsem přišla o práci. Vždy se všechno svedlo na to, že si dávám pauzu, protože se snažíme o dítě. Ale to není žádná pravda. Až mnohem později mi došlo, že on se za mě opravdu stydí. Docvaklo mi to v momentě, kdy jsem se ho ptala, zda mě nemůže zaměstnat jako uklizečku. Věděla jsem, že dvě zrovna poptává. Opáčil, že by se musel hanbou propadnout, kdyby jeho žena šůrovala jeho vlastní kanceláře. Pak se z toho snažil vyvlíknout, že to tak a tak nemyslel, ale všechno do sebe krásně zapadlo. On opravdu trochu pohrdá podřadnou prací. To už samo o sobě je příšerné a člověka to nijak nešlechtí. Navíc mě ale zahnal do kouta. Já se svým středoškolským vzděláním a praxí pouze v tom jediném oboru, se můžu jít klouzat. Neumím jazyky, jsem neprůbojná a celkově ne úplně dravá. Nelíbí se mi, že v jeho očích klesám, půjdu-li dělat třeba obyčejnou prodavačku. Nevím, jestli mě víc mrzí tohle, nebo fakt, že mi nepodal pomocnou ruku a nezaměstnal mě, když má tu možnost. Jsem natolik zklamaná a taky otrávená, že nemám vůbec chuť s ním o tom mluvit. Poslouchat ty jeho pokroucené argumenty …
Eliška, 28 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
ilustrační foto: pixabay.com
Vaše názory
Váš manžel má víc rozumu než Vy. Zaměstnávání kamarádů nebo dokonce příbuzných, o vlastní ženě nemluvě, je vždycky víc než ošemetná věc. A že nechtěl, aby mu manželka šůrovala kanceláře naprosto chápu. Jestli při tom použil tahle slova a Vy jste si je vyložila tak, že pohrdá manuální prací, to je spíš Váš problém než jeho. Člověku, který pohrdá prací jiných, se málokdy podaří vybudovat fungující firma :-) Hledejte si práci po vlastní ose, vyhněte se při tom všem spřáteleným firmám Vašeho muže. Fakt by to nedělalo dobrotu. A že jste neprůbojná - s tím zkuste něco udělat, mohl by to být problém pro Vaše manželství do budoucna.
Stoprocentní souhlas s normálním chlapem. To není o studu. Nedělalo by to dobrotu ve firmě. Váš schopný muž moc dobře ví, že neformální složka jeho autority ve firmě je o symbolech (to, co vy ve vašem popsaném případě úsměvně považujete za stud). Přestaňte si dělat zbytečné starosti. Váš muž očividně má rozum a ví, co dělá. Nezaměstnanost je nejnižší v celé historii České republiky, běžte a najděte si práci vlastními silami, anebo se skutečně pokoušejte o založení rodiny (váš muž vám přeci svými projevy před zaměstnanci také signalizuje, že není proti). Budete mít náplň dne, budete se právem cítit užitečná a nebudete úsměvně a nesmyslně házet vidle manželovi do vztahů uvnitř jeho firmy.
Souhlasim s predchozimi prispevky. Navic bych Vam poporucila, aby jste dobu, kdy nejste zamestnana, vyuzila ke sebevzdelavani. Navstevujte nejaky kurz, zacnete se ucit jazyk. Najdete si treba brigadu ale ne ve firme Vaseho muze. Verte muzovi, ze to mysli dobre.
No, a nechcete si raději najít jinou práci? Hledáte v době, kdy je poptávka po zaměstnancích obrovská. Tudíž výmluvy na to, že nejste dravá a průbojná, mi příjdou úsměvné. Že je váš muž pozér, to nepochybuji, viz jeho kamufláž vašeho předchozího zaměstnání. Ale rozhodně souhlasím s ním, že v jeho firmě má opravdu uklízet někdo jiný, než jeho manželka. Přestaňte se vymlouvat a začněte hledat jinou práci :).
Musíte vzít na vědomí, že manžel je šéfem firmy s pravomocemi, autoritou a společenskou prestiži a vy jste nedílnou součásti jeho image, veřejnost to tak posuzuje. Máte určitou společenskou roli a své místo po jeho boku. Je to vlastně funkce, podobně jako je úloha manželky prezidenta. Ve vašem případě asi si nedokážete vybudovat dominantní pozici, ale nabízí se důležitá role matky anebo zatím jako ozdobný přívěšek pro obchodní jednání. Můžete také zkusit vlastní kariéru, pak můžete být na vyvážené pozici externího speciality nebo partnera na odpovídající úrovni. Zaměstnat vás ve své firmě ani u přátel prostě nemůže. Rozhodně to není o pohrdání a studu za podřadnou práci.
V prvé řadě mne zarazilo vyjádření že"on opravdu trochu pohrdá podřadnou prací".Existuje nějaký seznam podřadných,méně podřadných nebo nepodřadných prací?Jsem na to trochu háklivá,protože vyučena za bývalého režimu v oboru který ted skomírá a je nedostatkový,a kdybych to dopustila,urvali by mi někteří ruce.a zjištuji že sice za chvíli budeme mít hodně koučů na všechno,poradců na všechno,managerů,ale nebudou lidi kteří těmto lidem postaví dům,udělají hezký nábytek,vymalují dům a uklidí jim jejich kanceláře.Takže si myslím že žádná práce není podřadná a kdo si to myslí,je pitomec.Paní bych radila aby,když už si takového chlapa vzala,naprosto se vymanila co se týká zaměstnání z jeho vlivu,a našla si sama práci která ji bude bavit a taky finančně zajistí do budoucna.Z vlastní zkušenosti bych taky poradila at si šetří sama ze svého nějaký obnos na horší časy.Prostě bych se snažila postavit na vlastní nohy a naučit se být průbojnější,zvýšit si sebevědomí .A rada jak být ozdobným přívěškem nebo matkou je myslím ne moc dobrá.Za nějaký čas paní zjistí že nemá žádný svůj příjem,a niko neví co se může v budoucnu stát.A na to doplatilo už hodně žen.
dodatek.Je spousta firem které jistě hledají i nákupčí.Pokud jste to dělala ráda,není to myslím žádný problém.Navíc se střední školou si můžete udělat i nějaký kurz v oboru který se vám líbí a začít podnikat.Mám v okolí několik žen které ani střední školu nemají a úspěšně podnikají v různých oborech,jejich práce je baví a je o ni zájem .Jen na základě kurzu který si udělaly.
Eliška (28): Manžel mě nechce zaměstnat. Netlačte se tam. Já podobnou chybu udělal, ale neustálá společnost parterky nám zabíjela komunikaci, protože vše se vyřešilo při práci ve firmě. A pak už nebylo o čem hovořit, co plánovat, z čeho se po práci s partnerkou radovat. Ve firmě to bylo všechno OK, ke spokojenosti společníků i zaměstnanců. Ale vztah postupně odumřel, až zanikl zcela rovodem. Vyvarujte se toho !!!
Eliško, jste úplně normální mladá žena. Úklid není podřadná práce, uklízet není ostuda. Já mám střední školu a taky jsem uklízela. Přestěhovali jsme se na vesnici a já nemohla sehnat práci. Šla jsem uklízet a bylo mi to jedno. Těšila jsem se, že v tak obyčejné práci nebudou problémy. S prací ne , tu musí zvládnout každý. Vadily mi špatné mezilidské vztahy, pomluvy, závist atd. Prostě v tom jsem se spletla, ale byla jsem ráda, že pracuji a vážila jsem si toho moc. Úklid na hale nebo v kancelářích je obrovský relax na psychiku, dává zapomenout na věci, které se upínají na přemýšlení. Myslím tím smutné věci.
Nevím, proč byste měla sahat po tak jednoduchém řešení, jít uklízet do mužovy firmy. Najděte si místo podle svých schopností a jinde.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.