S mojí sestrou jsme nikdy neměly úplně vřelý vztah. Jsme každá úplně jiná a taková ta typická sesterská láska mezi námi nikdy nepanovala. Tolerovaly jsme se, ale nic společného jsme nikdy pořádně neměly. A hlavně moje sestra byla vyloženě mamánek, zatím co já jsem vždycky tíhla k tátovi. Teď v dospělosti je to se sestrou ještě víc na ostří nože. Hlavně kvůli dětem. Mými a jejími. Od té doby, co táta umřel, se máma upnula na vnoučata a tam je kámen úrazu.
Moje sestra má dvě děti a já taktéž dvě. Moje máma se ale upnula víc na děti mé sestry. O tohle mi prakticky vůbec nejde. Dětem přece nikdo babičku zazlívat nemůže. Naopak. Je dobře, že jako babička pro ně funguje na sto procent. Ale na moje děti jí už nikdy síly nestačí. Kdykoliv jí volám, jestli by mi nepohlídala děti, argumentuje tím, že už jsou u ní děti mojí sestry. Čtyři děti v jednom bytě, s jednou babičkou, samozřejmě být nemohou. I tohle chápu. Ale já se nikdy nemám šanci trefit do mezery v hlídání. Nemůžu si s mámou pořádně ani žádný termín domluvit, protože automaticky preventivně počítá s tím, že už bude hlídat děti mé sestry. Moje sestra je totiž bez manžela. Kdežto já svého muže mám. A tak se počítá s tím, že on vždy pohlídá a já tak asi nikdy nebudu potřebovat jinou možnost hlídání. Ale upřímně mě to mrzí. A hlavně je to líto mým dětem, které to samy vidí. Dcerce je osm a synovi pět. Často se na babičku ptají a dětským žargonem si pofňukávají nad tím, že děti tety vidí babičku pořád. Když se o tom snažím mluvit se setrou, začne po mně štěkat. Klasika. Já mám muže, ona ne, tak ať si laskavě bolístky nechám někam jinam. Je to složitá situace. Rodinu tohle rozkládá pořádně rychlým tempem.
Saša, 35 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
ilustrační foto: pixabay.com
Vaše názory
Nepříjemná situace. Ale šla bych na to přes vaši matku. Domluvit přesný a pevný termín s tím, že má i tyto vnoučata a že pro ně bude cizí ženská, ke které za pár let nebudou chtít jít. Jděte na to přes vnoučata. Buď se babi vzpamatuje, nebo holt jaksi přijde za pár let smeč od vnoučat, která k ní nebudou chtít. Sestru bych vynechala, když to po dobrém stejně nejde.
Klasická situace , protěžování jednoho dítěte .kdo to neprožil světa neužil.Mám dojem ze své skušenosti že stím nic neuděláte. Tak to chodí, Je potřeba se stím srovnat a smířit což už asi, víte. Ovšem příjde čas, až matka, bude potřebovat, pomoc, ale ot sestry se jí rozhodně, nedostane. Hlavně aby vám vydržela její tvrdost.
Sašo, musím Vám napsat, že máte ve všem pravdu. Je to nespravedlivé. Radím Vám, udělejte se s manželem a dětmi sami pro sebe a o pomoc ani nežádejte. Najděte si kamarádku a snažte se žít v klidu, věčné doprošování Vám asi nepomůže, spíš naopak. Budete se cítit ještě hůř.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.