Byla jsem dlouho doma s dětmi na mateřské dovolené a žila v ne zrovna šťastném manželství. Když se mi podařilo konečně nastoupit do zaměstnání,byla jsem šťastná. Dostala jsem se do kolektivu, který z převážné části tvořili muži, a protože mi nebylo ještě ani třicet let, neměla jsem nouzi o nápadníky?

Nevěru v manželství jsem odsuzovala, a proto jsem se snažila držet při zemi a vše probíhalo jen v rámci srandiček. Navíc manžel byl hodně žárlivý a domýšlivý a nemělo smysl ho dráždit, neboť s některými mými kolegy sedával v hospodě, kde si chlapi obvykle řeknou víc, než je pravda.

Jednou jela naše dílna na zájezd do jižních Čech. Hodně z nás si s sebou bralo i své drahé polovičky. První den zájezdu proběhl ve stylu návštěv hospod a pokračovat se mělo večer u táboráku v kempu. Pořád jsem se držela stranou, avšak manžela dokázala k žárlivosti vyprovokovat i situace, kdy si ke mně z jedné strany přisedl řidič autobusu (z druhé strany seděl on sám).

Raději jsem se tedy odebrala spát. Spali jsme v chatce na patrových postelích, spolu s námi spal v chatce ještě jeden starší manželský pár. Já jsem spala na posteli nahoře, což se mi bohužel stalo osudné. V noci jsem se probudila, protože se mi chtělo na záchod. Bohužel, zapomněla jsem, že spím na palandě, a tak jsem spadla na zem. Manžel po mně skočil a začal mě bít hlava nehlava. Myslel si, že jsem chtěla jít za řidičem autobusu. Manželé,kteří s námi spali, se probudili, vyplašeně pozorovali, jak mě manžel bije,ale nepomohli mi. Měla jsem modřiny, otekl mi obličej a objevily se také monokly. Zbytek noci jsem strávila v autobusu. Můj milující(?) manžel zůstal spát v chatce.

Styděla jsem se za sebe, za manžela, všichni na mě zírali. Ráno můj muž z místa našeho pobytu utekl, zřejmě dostal strach. A tím naše manželství skončilo, požádala jsem o rozvod.

 

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.

Redakčně zpracovala Bára Klímová

 

ilustrační foto: pixabay.com