Jsem ráda, že se lidé na místních stránkách dělí o své příběhy. Vždycky se sem uchýlím, když už mi není úplně dobře a pak vidím, že ostatní jsou na tom skutečně bídně a já si vlastně nemám na co stěžovat. Jindy ale nedokážu zmobilizovat optimismus a všechno vidím v černých barvách. Jako dnes. A proto jsem se odhodlala k tomu, abych se i já pokusila vypsat ze svého trápení.
Mám tři chlapce. S tím nejmenším jsem na mateřské. Ti větší už jsou školkou a školou povinní. S mým manželem máme krásný vztah a nikde nic neskřípe, ale je pravdou, že jsem v domácnosti na všechno sama. Máme velký dům plus zahradu a drobné zvířectvo. Když byl náš prvorozený syn malý, ještě všechno šlapalo na maximum. Manžel pomáhal, jak se dalo. Ale s přibývajícími dětmi a zvířectvem, i s přibývajícími léty jsem tak nějak zůstala na všechno sama. Vařím, peru, uklízím, starám se o zahrádku, o děti, připravuji manželovi teplé večeře, chystám svačiny, nakupuju a pořád se někde lopotím. Kluky jsme moc nenaučili, aby pomáhali v domácnosti. A tak se tahám s jejich batohy, hledám jejich špinavé prádlo po domě, učím se s nimi. Teď, když jsou větší, je vidět, že jsme byli asi málo důslední. Když si o pomoc řeknu, kluci odvětí, že to a to dělat nebudou. Když chci něco po svém muži, stojí si za tím, že on prostě chodí do práce. Že si musím poradit. Ale já už poslední měsíce upadám večer co večer kolem deváté hodiny do komatu. Vůbec nevím, kdy to sklouzlo k tomu, abych byla hlavním tahounem chodu domácnosti. Stalo se to naprosto plíživě a já asi ustupovala moc dlouho. Až teď zpětně vidím, jaký bič jsem si na sebe upletla. Pořád jsem všechny omlouvala. Že kluci jsou moc malí a manžel je moc vytížený. Ale teď se mi to vrací chronickou únavou a náladou permanentně na bodu mrazu. A mateřská tomu také nepřidá. Izolovaná od společnosti. Tak si připadám. Zajímalo by mě, jestli i ostatní maminky mívají tento pocit, nebo je čas se zamýšlet nad odbornou pomocí.
Žaneta, 40 let
Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na bara.klimova@babinet.cz.
Redakčně zpracovala Bára Klímová
ilustrační foto: pixabay.com
Vaše názory
No, asi budu za špatnou matku a ještě horší manželku, ale jako první bych přestala s teplými večeřemi a taháním batohů mládeži :). Minimálně ten školou povinný si už batůžek musí umět nést sám. Prostě musí. A prádlo patří důsledně do koše, jinak neperu (praktikuji doma, co manžel nedá do koše v koupelně, nebude vypráno, a to nikdy, i kdyby měl chodit nahý). Teplé večeře při třech dětech a zvířatech... Hm. Jo, možná tak ohřát oběd. Jinak chleba, pomazánky, koupené pečivo. Klidně mě kritizujte, ale žena nemá být služka. Ani manželovi, ani dětem. Jasně, že si synátor sám nevypere, ale pomáhat umět může. V sedmi letech jsem s maminkou skládala ponožky, utírala příbory... Takže, milá paní, důslednost, důslednost, důslednost. Jinak se zhroutíte. Jo, a to drobné zvířectvo bych asi postupně zrušila. Mám psa a jiného mazlíčka nechci, plus kvalitní bio maso už taky není nedostatkové zboží.
Naprosto souhlasím s Ely. Že jste si manžela a kluky rozmazlila, je jedna věc, ale vždy se to dá změnit. Manžel sice chodí do práce, a asi by měl vědět, že starat se o tři děti není žádné lehárko. Klidně bych mu děti nechala na jeden víkend a odjela někam pryč...on už by to snad pochopil, pokud není moc natvrdlý. A dětem teda nosit batohy....jsou snad jejich ne? Takhle přesně si představuju tu slavnou moderní výchovu: Nosit jim vše pod nos a udělat úslužně, co chtějí. Takhle to ale fungovat nemá a nesmí, jestli z nich má vyrůst něco pořádného!! Moje mamka mě cepovala od mala, ted cepuje sestry, pravidelně se střídají ve vysávání a vyklízení myčky, pokojíček si uklízí samy. Chcete se snad zbláznit? Přestaňte si proto stěžovat a něco s tím udělejte!
Nuž, dámy přede mnou už to napsaly, já mohu dát maximálně pár tipů. Prádlo viz výše, a to pro oba starší syny i manžela. Batohy viz výše. Nádobí zásadně chystat obě starší děti - jak příprava stolu, tak odklízení, mytí a úklid. Krmit zvířata, utírat prach taky. V létě jim vrazit zahradní hadici a řídit to z lehátka. Při náznaku odporu vyhlásit generální stávku. Máte v baráku tři chlapy (a mimino), využijte to!!! P. S. A ty teplé večeře omezit na 2-3x týdně, vím o čem mluvím, taky jsem byla magor, co denně vaří a pomazánka není večeře :-)
Tak toto naprosto nechápu.Paní je si vědoma jaké chyby udělala a dělá a ještě se ptá ostatních jestli to mají taky tak.Zřejmě aby se ujistila že není sama kdo dělá slouhu dětem a manželovi.Jak to chce dělat až půjde do práce po mateřské/půjde-li vůbec/?Nebezpečné pro její další život je to i v tom že má tři kluky,kteří velmi rychle přejímají chování jejího manžela ,takže pokud radikálně nezmění své chování a přístup k celé věci,bude i nadále sloužit třem chlapům do doby než vystudují a vyletí z hnízda.V dnešní době,kdy je v téměř každé domácnosti myčka,sušička prádla,není přece problém požádat manžela aby vyndal nebo dal večer nádobí do myčky,uložil děti,než se paní vrátí z cvičení.Pokud by mi malé dítě řeklo že to či ono nedělá,velmi bych se zamyslela na tím ,kde to slyšelo a trvala důsledně na svém požadavku.Že to zřejmě slyšelo od svého otce,je jasné.A že se paní zamýšlí nad odbornou pomocí je sice fajn,ale mám za to že je to zbytečné.Stačí se podívat kolem sebe,jak žijí dnešní ženské na mateřské.Kamarádky,kafíčka,kosmetika,kadeřník,cvičení,takže když mohou ony,proč ne vy.
Jako v předchozích komentářích - hezky jim ukažte jejich chování. Zkuste se pár týdnů starat jen o sebe a nejmenšího a cokoli mimo toto pole se přeci nezblázním. Alespoň uvidí, co vše pro ně děláte (:
Doma máme slepice, kocourka Damiánka. Manžel má zahradu a pole.Na starost jsou i 2 hroby. Dokázali jsme si rozumně práci rozdělit. Jinak to prostě nejde. Proto najděte odvahu a řešte vše nejlépe ihned.
Každý druhý článek tady, otrok si stěžuje že je otrokem, tak proč jste otrokem ?? Nebuďte otrokem nebo vykopněte otrokáře či si zařiďte neotrocký život !!! Otroku nebo lidská bytosti ?? Začněte si sebe vážit,milovat se,pečovat o sebe,tak jak je to přirozené, a otrockému životu se vyhněte prosím.
Milá Žaneto,Vy nepotřebujete odbornou pomoc, ale fyzickou,a to hned.Sezvěte rodinu,řekněte ,jak to vidíte a nastolte pravidla.Klidně si nechte od nich poradit,zeptejte se, jak to oni vidí.Ale trvejte na svém, všichni se podílejí na chodu domácnosti. Zeptejte se kluků,jak by mohli pomáhat. Ovšem,jestli vidí,že manžel nic nemusí,bude to problém.Ale řešte to.Viděla jsem to v domácnosti mé dcery v přímém přenosu.Dcera se provdala do malé vesnice.Postavili pěkný dům,postupně měli tři kluky a hypotéku na dům.Manžel začal pracovat v Praze přes týden.Takže je na všechno sama a kvůli financím i šla brzy do práce.Obě babičky jsme pomáhaly,ale asi málo,dcera není žádná měkota a myslela,že to zvládne.Ale loni se prostě složila,psychicky i fyzicky a my babičky se to snažily zvládnout.Trvalo to skoro dva měsíce,než se dala trochu dohromady a nám tak mohlo krásně "docvaknout",jak moc byli ti kluci (i manžel, mimochodem) ,rozmazlováni.I druhá babička uznala, že to tak mají trochu nastavené v rodině-chápejte otec, živitel,matka-stará se o dům,děti,rodinu,praní vaření,nákupa samozřejmě o něj atd.A kluci to od něj převzali."Trochu " jsme to za tu dobu upravili,ale jednoduché to nebylo.Ještě dnes jim musím občas připomenout.Ale dá se to.Velmi jednoduchá je metoda příčiny a následku. Potřebuji pomoct, řeknu si, nic se nestane. Dobře. Vsaďte boty,že tři kluci budou velmi nutně brzy něco chtít ,nebo potřebovat.A pozor! Nic se nestane.Ujišťuji Vás,že to funguje znamenitě,pakliže budete důsledná.Nechcete se přece taky sesypat,že ne? A věřte mi, pokud Vám nebude v situaci dobře,nebude v rodině nakonec spokojen nikdo.
Sice nejsem zatím matka, ale nejspíš by zabralo na rovinu říct, že to všechno prostě nezvládáte a je toho na Vás moc.Pokud Vás mají Vaši blízcí rádi, tak vám také rádi pomohou. Vše ostatní jsou jen výmluvy. pokud ani tohle nezabere, tak dělejte vše napůl-odpočinete si a hlavně ono jim ty teplé večeře a čisté prádlo budou chybět, takže je to přiměje k tomu něco udělat..
Moje matka nás měla tři. Byla na všechno sama taky. Tenkrát nebyly automatické pračky a několik let jsme bydleli v domě BEZ VODY. Muselo to být hrozné. Neměl jí kdo pomoct, babička stihla odchovat jen mě. Táta dělil práce na mužské a ženské a nic s ním nehnulo. Byla jsem trochu chytřejší a pořídila si jen dvě děti. Obě jsme ale ještě makaly i na zahradě. Mé babičky byly zaměstnané, když byly děti malé a nejvíc bych tu pomoc potřebovala. Můj muž dojížděl, byl skoro 12 hodin mimo domov. Byl unavený, nedoceněný, jedináček. Čímž myslím je stručně řečeno vše. A tak tedy na všechno jsem byla sama taky. Moje dcera má jen jedno dítě - není moc zdravá a je i línější - jsou v domácnosti a na zahradě věci, které prostě ona nedělá a dělat nebude. Řekla bych, že i když má složitější práci - má dva půl úvazky na různých místech,. což je hrozné, má to nejvychytanější. Já i její muž jí dost pomůžeme. Paní to bude mít teď těžké. Už je to tak zaběhnuto, těžko se to bude měnit. Ono je pohodlnější si to při jednom děcku udělat vše sama a nezapojovat muže a dítě...OVŠEM TO TEDA MĚLA ZŮSTAT PŘI JEDNOM DÍTĚTI.
Nezlobte se kalupinko,ale tahla rada jí asi teď moc nepomůže.
Já mám děti čtyři - taky samé kluky. Jsem na tom podobně, s tím rozdílem, že už jsem letos na půl úvazku v práci... Manžel je do večera v práci, nebo na služebních cestách, tři děti mám ve škole, čtvrtého ve školce, kluci dobrovolně pomáhat nechtějí, do toho velký pozemek a hospodářství atd. atd... Vzhledem k tomu, že mi hrozilo naprosté zhroucení, došla jsem k závěru, že musím přejít do "protiútoku". Takže teplé večeře u nás neexistují, pere se jen to, co si pánové odnesou do špinavého prádla, do školy se vyjma prvňáčka připravují úplně sami a o víkendech děti pomáhají s nádobím, luxují, uklízí, vynáší odpadky a pomáhají kolem domu. A hlavně, osvědčilo se mi staré biblické přísloví "kdo nepracuje, ať nejí". Ne že by to teď bylo kdovíjak snadné, ale je to alespoň zvladatelné. A o to jde! Bernadetta
Před mnoha lety mi hrozilo stejné jako paní z článku.Mám dva syny kteří velmi rychle a rádi začali napodobovat chování jejich otce.Rozdíl v naší domácnosti byl ovšem ten,že jsme dostavěli svépomocí dům a manžel si po večerech a víkendech sám dělal práce kolem domu a dělal i některý nábytek do domu.Takže nějaké luxování,nebo mytí oken a jiné práce,které dělali v tu dobu manželé mých kamarádek a i v rodině,nepřicházelo v úvahu,ani bych to po něm nechtěla.Ale velmi mne začalo štvát nepořádnictví a neuklízení si po sobě v domě,i manžel i kluci.Takže jsem se jdenoho dne naštvala a prohlásila co nebude v koši na prádlo,neperu,ponožky a ručníky pohozené neperu,v dětském pokoji budu jen uklízet jako obvykle,ostatní každý sám.Pokud si po sobě někdo neodnesl talíř po obědě/manžel/,našel ho na stejném místě i večer.Pokud na konferenčním stolu zůstal láhev od piva,politý stole,párátka mezi tím poházená,našel je tam i druhý den.
dodatek.velmi rychle pochopili,u manžela následovalo několik peprných vět,ale začal si automaticky po sobě uklízet různě položené hrnky,sklenice,atd.Napřed jsem to kolikrát nemohla vydržet,měla jsem cukání to uklidit,ale vydržela jsem a vyplatilo se.Pokud si každý po sobě neuklízí věci na své místo,zavládne chaos,a ten komu to přece jen nedá a nemůže to vidět,pak jen chodí a automaticky po druhých uklízí a je pak otrok domácnosti.
U prvního dítěte měl exmanžel "remcy", tak jsem mu s razancí sobě tehdy vlastní, vyhlásila sobotní a nedělní "služby" /to byly dny, ve které nemusel vstávat do zaměstnání/ - a už následující den po první "směně" hlásil kolikrát se dítě probudilo naprosto stejnými slovy jaká já /tomu "počítání" probouzení se samozřejmě před tím nechápavě vysmíval/.. ps: nesnáším slovní spojení "pomáhat v domácnosti" - ať už se jedná o partnera nebo o děti.. Já říkám, že když v bytě bydlí, má se každý "starat" dle svých možností.. protože já přece nejsem žádná velitelka, které se "pomáhá" ani služka, které musí být "pomoženo"..
Ja to řeknu jak bych to udělala já. Žádné domluvy, porady, když někdo neslyší, je třeba rovnýma nohama do praxe. Hodila bych se tzv.marod. Prostě bych nevstala v sobotu z postele, bylo by mi zle, řídila bych, kdyby chtéli, vše z postele, a v neděli bych byla na tom ještě hůř a slibila jim, že půjdu k doktorovi. Chce to ale vydržet i to, že máte kolem sebe větší binec, že nejde vše podle vašeho přáni, že nemate dokonale čistou domácnost, posekanou zahradu, chce to od vás kompromis, že nebude k obědu knedlo, zelo vepřo, ale knedliky s vejci. Musite jim dát šanci se to naučit a nesnažit se být dokonalá matka, žena, milenka. Vím o čem mluvim, prošla jsem si tím. Je to otazkou priorit. Oni si musi uvědomit, a vy také, že jste rodina, jste tým, jste na všechno všichni podle svých sil a schopností.
Milé dámy, matky .....jako manželka/mladá apeluji, myslete na snachy. Nedělejte synáčkom blbce. Těžce se to mění a mužský vzor je vzor…Ano v generaci komunistické to bylo běžné - ženská k plotně a makej děle, starej sej. Prosím nepokračujte v tom. Mám pro vás i odstrašující příklad .... aneb tak moje potencionální tchýně blbce celé své rodině (manželovi, dceři a synovi - kterého jsme si až vzala) byť byla vážně nemocná. Byla jsem tehdy slepá, že jsem to neviděla / nechtěla vidět, ale dostali ji do hrobu, zkrátili ji život. Nepomohli ji, když nemohla se nadechnout (vážná plicní nemoc) .... manžel seděl jak "vemeno" v hospodě či na kanapy a nechával se obskakovat. A já byla tak blbá, že jsem ji věšela prádlo... ano mladá blbá slepá... O zbytku raději nemluvím, ať nemám vysoký tlak .... A esi si vychováte takové "vemena" mamánky, tak si jich i doopatrujte a pohřběte. Tchán je "prototyp hňupa", vlastní dcera na něj sere z druhé strany republiky a nám vyhrožuje .... že se bude věšet....Že sám žit nebude. Teď už vím.... že je "sebestředný bezcitný hňup". Ale víte jak .... když ptáčka lapají (před svatbou) nechala jsme se uprosit jak bude pomáhat mě když bude můj na směně.. to jo… čumí na mě z okna jak táhnu nákup za 3 tisíce… ANO jsem taky blbá ... nemám ani vytouženou rodinu (dítě)... ale manžel má "parchanta z prvního manželství".. ano chová se jako trucovitý klacek, co si vynucuje pozornost ..... Takže ZAČNĚTE BOJOVAT ZA SEBE a za BUDOUCÍ SNACHY ať VÁS NEPROKLÍNAJÍ a NEZKONČÍTE NA HŘBITOVĚ.
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.