„No, nekupte to, když je to tak výhodný," říkal Leli (Jaromír Hanzlík) ve filmu Slavnosti Sněženek, když ukazoval svým známým spoustu párů gumáků, které byly všechny levé a další haldy naprosto nepoužitelných věcí.

Zatímco v dobách totality jsme se mírně retardovanému prosťáčkovi Lelimu smáli, že kupuje haldu naprosto zbytečných věcí, dnes nás smích přešel. Možná se ještě usmějeme nad zprávou o anglické důchodkyni, která zahynula pod hromadou svých kufrů plných výhodného zboží, které měla v ložnici vyrovnané až ke stropu (novinky.cz). Ale zpráva, že přes deset milionů Američanů trpí nutkavým sklonem k nakupování, jenž vede až k jejich finančnímu krachu (idnes.cz), už smíchu rozhodně není. Nakupování se stává závislostí stejně jako alkohol, drogy nebo hraní a takoví blázni jako byl Leli se dnes počítají na milióny.

A právě postava prosťáčka Leliho už v roce 1983, kdy jsme se jeho nakupovací mánii smáli, upozornila na fakt, jak člověka stále ovládají primitivní lidské pudy, které se nejvýrazněji projevuji právě u prosťáčků, protože oni je ve své prostoduchosti nezakrývají.

 

Lidstvu stále kraluje základní pud přežití, tedy obstarání potravy a dalších potřeb nutných k životu. Jenomže s postupným vývojem člověka i techniky se rozvinul tento základní pud v touhu hromadit majetek a ta se zvrhla v hamižnost, kterou samozřejmě konzumní svět hojně podporuje. Reklamou vymývá lidem mozek a zaručeným trhákem jsou slevy.

 

Slevová horečka, která vypukla už koncem loňského roku, nechala u ledu jen málokoho. Lidé se vrhají do obchodů a skupují spoustu levných a často nepotřebných věcí. „No nekupte to, když je to tak levný.“

 

Za totality tady koloval pohádkový příběh, jak někomu přijel známý z Anglie, a když viděl frontu na banány, ptal se, co to je, protože fronty vůbec neznal. A my jsme té pohádce věřili až do revoluce. Pak k nám pronikly oficiální zprávy, co vyvádějí Angličané v dobách slev.

Nejenom, že stojí několika metrové a hodinové fronty, ale klidně před obchody i přespávají den předem, aby byli v obchodě první. Do obchodů se vrhají jako dravá zvěř a dokonce se i perou o zboží, jako by šlo o život. Samozřejmě, že této hysterii neprodají jen Angličané, je běžná v západním vyspělém světě, kde je zboží stále dostatek. Někde jsou schopní se i ušlapat.

 

Dalším dráždilem lidské hamižnosti je neustále mediálně předhazovaný luxus. Lidské ego si v luxusu přijde tak nějak lepší, honosnější, významnější, tak na něj velice rádo slyší. Přitom je to jen hloupá malichernost, stejně jako hromadění levných výrobku, které člověk nikdy nepoužije.

 

Lidstvo je technicky vyspělé, ale emocionálně stále zaostalé na úrovni zvířete řídícího se pudy, proto se nechá tak snadno zblbnout reklamou.

 

Lidé bděte, neblbněte, do hrobu si všechny krámy nevezmete.

 

Autor: Hanka Formánková (rip)