19.

Už mám tvý lásky dosti,

když ho touha po svobodě do hospody žene.

Zrovna tak, jako ženy mají svou přirozenou vlnovou periodu ve změně nálad, mají muži svou parabolu láskyplného přilnutí a odpuzování. Jejich parabola lásky stoupá a klesá podle nasycení jejich sbližovacích potřeb.

Zatouží-li muž po ženě, nasadí všechny své síly, aby dosáhl intimního sblížení jak psychického, tak fyzického. (Někdy samozřejmě touží jen po tom fyzickém, ale to je jiná kapitola.) V této fázi se zajímá nejen o fyzické proporce ženy, ale i o její pocity, přání, a potřeby.

Když se však jeho touha po sblížení naplní a dosáhne vrcholu (tím není myšlen počet orgasmů, ale citové naplnění), má muž potřebu se na určitý čas osvobodit od emocionálních pout. Propadne panice, že je svými city ovládán a manipulován, protože jeho osobní život se přizpůsobuje potřebám i touhám jeho drahé. Z lásky dělá dokonce i věci, které jsou mu proti srsti, a tudíž jeho trpící ego začne vysílat signály SOS. Potřeba osvobodit se na čas od okovů lásky vychází z jeho genetického založení lovce, jehož testosteronový kód mu velí rozhodovat se nezávisle a starat se především sám o sebe. Řídí se heslem: Nejdřív se musím postarat sám o sebe, abych se mohl postarat o druhé, proto citová vazba ohrožuje nebezpečně jeho ego. Muž potřebuje mít čas od času svůj osobní prostor jen pro své já, aby mohl zůstat sám sebou a najít zas svou rovnováhu.

A tak se stává, že po velikém láskyplném třesku začne unikat ze smyčky lásky, která ho příliš stahuje, aby mohl být na chvíli zase sám sebou. Když najde svou ”mužnou” rovnováhu, vrací se dobrovolně zpět do spárů lásky, jako by se nic nestalo.

Ochránkyně hnízda však jeho distanc nechápe, neboť ona se odtahuje od lovce ze zcela jiných důvodů. Zatímco Adam se izoluje od Evy, aby ukojil svou touhu po nezávislosti, Eva se od Adama separuje, když jí ublíží, nebo ji naštve. Proto Eva, v době Adamovi izolace, žije v omylu, že spáchala nějaký zločin, za který ji on odsoudil na samotku. Snaží se tudíž s ním komunikovat a zjistit příčinu jeho milenecké imunity. V horším případě dojde k situaci, kdy Adam zrovna potřebuje ukojit svou touhu po nezávislosti a Eva naopak potřebuje jeho hýčkání. Na tyto protichůdné potřeby reaguje Eva svým klasickým, sebemrskačským způsobem. Začne si spřádat katastrofický scénář uhasínající lásky, v něž hlavní roli hraje jiná žena, která zabrala její místo v Adamově srdci. Ve snaze získat ho zpět začne za ním dolézat, čímž situaci ještě zhoršuje, neboť mu nedopřeje pořádnou lázeň nezávislosti. Zde pak nastává období nesmyslných slovních tahanic, marného vyzvánění telefonu, zbytečného pláče i výčitek.

Jeho citový distanc je přirozená potřeba, bez které se Adam neobejde. Někdy vychází ze sebezáchovného pudu jeho ega, někdy ji vyvolá sama Eva svou horlivou přilnavostí.

Proto se, milé dámy, v období pánské citové impotence nesnažte nic pochopit ani řešit. Jeho separace není vaše chyba, tím, že mu v ní bráníte, jeho citové ”klimakterium” jenom prodlužujete.

Necháte-li ho pořádně vyřádit s ”komplexem” nezávislosti, který si většinou léčí s partou kamarádů, které během milostného vzplanutí k vám zanedbával, dáte mu tak šanci, aby po vás znovu horoucně zatoužil.

Avšak je tu ještě jeden zádrhel: Jak rozlišit přirozenou periodu mužské izolace od potřeby jednorázového tělesného sblížení končící ránem - tak sbohem, lásko, nech mě jít?

Zkrátka když vám po jednonočním dobrodružství nezavolá do měsíce, nedělejte si valné naděje na pokračování milostného románku.

(Předcházející díl seriálu najdete ZDE)