Chcete zhubnout či si udržet linii? Všem se líbí, jak jste zhubl/a a přesto Vás nutí k jídlu? Jak se s tím vyrovnat a přitom chodit na návštěvy?

Ten, kdo se rozhodne dělat něco se svým tělem, hubnout, je stále součástí téhož světa, jako před tímto rozhodnutím. Lidé okolo něj byli zvyklí na jeho i své stravovací návyky, na celkový životní styl, a přetrvávají ve stereotypech setrvačnosti.

Zkusme si ukázat řešení na základní modelové situaci, kterou je odmítání pohoštění nabízeného v rámci rodiny, od maminky. Tomu se odolává vždy těžko, neboť rodiče nás milují vždy, za všech okolností, nejsou tolik kritičtí k tomu, jak vypadáme; svou lásku jsou zvyklí vyjadřovat nejčastěji štědrostí prostřeného stolu. Odmítnutí nevhodně zvoleného pohoštění pak symbolizuje v přeneseném slova smyslu odmítnutí lásky rodičů, alespoň oni si to tak mohou interpretovat.

 

Jak tedy přistupovat k následujícím situacím?

Jedete o víkendu na návštěvu rodičů a maminka dává na stůl slavnostní oběd v duchu klasické české kuchyně. Vy víte, že to dělala kvůli Vám, lopotila se u plotny celé dopoledne a Vy jí to teď musíte odmítnout a tím, že už tato jídla nejíte..

 

Souběžně probíhající emoce, naše vnitřní myšlenky:

"Jak to teď diplomaticky a především citově vzhledem k mamince vyřešit, nedotknout se jí; odmítnout, nebo to přijmout a následujících pár dní zvýšit pohyb a stáhnout energetický příjem ještě více? Ale já sama za sebe to nechci donekonečna, pak bych se bála sem jezdit?"

 

Jedna z možných variant reakce:

"Mami, moc díky, to je od tebe skvělý, že ses tak snažila. Ale já si to vzít nemůžu - začala jsem hubnout, takže jsem musela hodně výrazně změnit životosprávu. Kachna a knedlíky, to je něco, co už si nedopřávám. Mám radost z toho, že mi hubnutí jde dobře - právě i proto, že jsem změnila jídelníček. Je mi teď fajn, cítím se skvěle na těle i na duši. Nemůžu si to vzít, ale doufám, že tě to nemrzí. Já si třeba vezmu trochu toho zelí, ale pro příště tě poprosím, jestli můžeš vymyslet něco dietnějšího, nebo bychom to mohly my dvě vymyslet tak, že bychom se dohodly dopředu a já už něco přivezu, my bychom to jen dotvořily do konečné podoby. Já nemůžu jíst ani ty koláče, které jsou tady jako moučník - ale to není nic o tom, že bych trpěla a něco od tebe odmítala, mně je takhle báječně."

Pokud ani po té bude maminka nespokojená, zkuste jí také zatáhnout do vašeho nového života a poprosit jí, zda by Vám v něm nepomohla a vysvětlit jí, jak je to pro Vás důležité.(např. Pomoz mi, chci se líbit manželovi, už se nechci zadýchávat, když Ti nesu nakup apod.)

Rodiče i přátelé jsou rádi důležití (v dobrém smyslu) a budou mít příjemný pocit, když je požádáte o pomoc. Uvidíte s jakou vervou se do toho pustí. A Vy nakonec nedostanete ani jednu buchtičku a ještě budete škemrat (vlastní zkušenost).