Rychlý nástup, jímž náš tým překvapil v předchozím utkání Kanadu, se ve včerejším zápase s USA nekonal. Naopak Američané zaskočili rychlým nástupem naše hráče. Ti v první třetině zaspali jako Šípková Růženka a spřádali jednu chybu za druhou.

Ve 13. minutě se Jan Hejda přičinil o první gól v naší brance. Jeho neposlušná přihrávka skončila na hokejce Malona a ten využil Hejdovi nabídky a poslala puk do Hniličkovi svatyně (0 : 1). Bohužel ani spolupráce na gólu do vlastní sítě neprobrala naše hráče z chybující šípkové ospalosti a Američané je často nachytávali v nedbalkách. A tak rozespalí čeští hráči dostali místo polibku od prince v poslední minutě první třetiny gól do šatny, jemuž pro změnu pomohl do vlastní branky Hnilička svou bruslí.

Ve druhé třetině se naši hráči snažili dohnat své ospalé zpoždění z první třetiny a přeřadili na vyšší rychlost. V první minutě však Ivo Prorok přestřelil a skoro jistá gólová šance minula branku. V 8. minutě pak přišel očekávaný polibek od prince, Jan Hlaváč vsítil do americké branky naději na srovnání skóre a vrátil mužstvu víru ve vítězství. Hlaváčův gólový polibek sice český tým probudil k aktivní střelbě, jenomže americká branka jejich puky rozmařile odmítala. A Američané jim nezůstali nic dlužni. Útok opláceli protiútokem a navíc tvořili ve středním pásmu železnou oponu, přes níž naši hráči jen těžce přelézali. Chvílemi Američané budili dojem, že si s pukem hrají sami a našim hráčům ho evidentně nechtějí půjčit. A tak náš tým po druhé třetině odcházel do šatny za stavu 2 : 1 s nadějí, že ve třetí třetině srovná svůj gólový dluh a ještě jeden gól přidá navrch jako úrok.

Ve třetí třetině však se u našich opět projevilo zpoždění, a tudíž Američané byli u puků v předstihu. Své zpoždění naši nedohnali a naopak v 8. minutě Američané využili ospalost naší obrany ve středním pásmu a zvýšili své vítězné skóre na 3: 1.

Našim hráčům pravděpodobně chyběl poobědní spánek, nebo ho dospávali na ledě až do konce zápasu. Američané jim dali za vyučenou jako mistři učňům. Na obranu našeho týmu lze jen dodat, že Američané si svůj nejlepší herní výkon na dosavadním turnaji vybrali právě proti Česku, což překvapilo nejenom naše hráče, diváky ale i odborné hokejové pozorovatele. Od Američanů málokdo očekával tak famózní výkon. Rozhodili nejenom naše hráče, ale i jejich chytrou kombinační hru. Vyšáhli jejich fintu posílání puků po hrazení a nenechali je rozehrávat. Svým vítězstvím udělali našemu týmu čáru přes rozpočet, protože naši počítali s vítězstvím, které jim mělo do prvního čtvrtfinálového zápasu přihrát jako soupeře nejslabší tým z druhé skupiny - Bělorusko. Prohrou si však vykoledovali nejsilnějšího a dosud neporaženého soupeře - Rusko. Bohužel pro naše strašáka, který našemu týmu na OH v Salt Lake City (2002) vystavil letenku na potupnou bezmedailovou cestu domů právě v našem prvním čtvrtfinálovém zápase. S kapitánem tehdejšího týmu Jaromírem Jágrem slzel celý národ. Doufejme, že naši dostali od USA pořádně za vyučenou a tentokrát budou po jejich tvářích stékat slzy radosti z vítězství i jako odveta za Salt Lake City.