S mámou jsme nikdy neměly úplně ideální vztah. Máma je poměrně chladný, přímočarý a strohý člověk. Snažily jsme se k sobě hledat cestu prakticky celý život. Ale pořád jsme někde a nějak narážely. Ani jedna zřejmě nechtěla s tou druhou opravdu souznít. Já vím, že takhle to zní možná tvrdě a jako přitažené za vlasy, ale já jsem v tomto vyrostla a srovnala se s tím po svém. V pozdějším věku už mi to ani nepřišlo jako nějaký životně důležitý rozpor.

Tíhla jsem vždy naopak k otci a měla jsem neodbytný pocit, že mi nahrazuje i mámu. Věnoval se mi vždycky naplno, hodně jsme si povídali a byl úplným opakem mámy. Byl to velmi vřelý muž, který se nikdy nebál projevit své emoce. Ale bohužel otec zemřel, když jsem byla ještě poměrně mladá. Bylo mi jen 26 let. Od té doby jsme se s mámou vlastně přestaly vídat skoro úplně. Jistě, zdvořilostní návštěvy na Vánoce a narozeniny jsme absolvovaly, ale jinak jsme se nevyhledávaly. Minulý rok se však odehrálo něco, co náš vztah s mámou pohřbilo zřejmě navždy.

Po smrti táty byla máma dlouhé roky sama. Chodila do práce a hleděla si svého. Mě to nepřekvapovalo. Byť byla pro muže přitažlivá, myslela jsem si, že si do života nikoho nebude chtít pustit. Ale nakonec překvapila. I ona, tak chladný a nepřístupný člověk potřeboval někoho milovat. Upřímně řečeno, překvapilo mě tedy spíš to, že s mámou chtěl někdo další ten život sdílet. Jestli se ke každému muži chovala tak, jako k tátovi, pak nerozumím tomu, co na ní ti muži, kromě jejího přitažlivého vzhledu, viděli. Byla k tátovi odměřená, neměla potřebu ho nějak hýčkat. Nikdy jsem neviděla, že by ho za něco pochválila, nebo ho měla tendenci uznávat. Když mi pak řekla, že si našla přítele, byla jsem lehce v transu. Chodila s ním tehdy asi půl roku, než šla s pravdou ven. V transu jsem však byla hlavně z toho, jak pookřála. Začala být úplně jiná. Láska jí od základu změnila. Chtěla si povídat, chtěla všechno vědět, zajímala se o mě, zářila a omládla. Ale na tohle bylo pozdě. Já jsem o tohle nové budování vztahu neměla žádný zájem. Ale jak jsem již zmínila, zdvořilostní návštěvy se dodržovaly i nadále. A tak jsem poznala i jejího přítele.

Byl to muž v letech, ale nesmírně udržovaný. Vysoký, lehce prošedivělý, ostré rysy a tak zvláštně pohledný. Vzdělaný, zábavný a byl velmi milou společností. Přišla jsem k nim tehdy, protože máma měla narozeniny. Po formálním představení přišla nenucená konverzace. Matka mi šíleně lezla na nervy s tím, jak se snažila ukázat v tom nejlepším světle, jako by chtěla získat titul MATKA ROKU. Tehdy jsem se na konci večera rozloučila a normálně odešla. Ale cítila jsem, že její přítel mi není lhostejný. Začala jsem si tak hledat čím dál víc příležitostí, abych k matce mohla zajít a doufala jsem, že ho tam potkám.

Jednou se to konečně povedlo. On byl kuřák a já taky. Matka nekouřila. Když jsme spolu tedy odešli na cigaretu před dům, šla jsem na věc. Úplně drze jsem ho začala líbat. On se kupodivu nebránil. Naopak. Tiskl mě k sobě ještě víc a bylo cítit, že po mně neodbytně touží. Nic jsme si neřekli. Vrátili jsme se mlčky za matkou a já po zbytek návštěvy držela kamennou tvář. Ještě ten večer jsem mu poslala esemesku, aby přišel. A on skutečně dorazil. Tehdy jsme se spolu milovali a bylo to nádherné.

Ale hned ráno přišlo duševní vystřízlivění. Hned po probuzení mi docvaklo, že to není opravdová přitažlivost. Nebylo to okouzlení, ani zamilovanost. Dokonce, jak tam vedle mě ležel nahý, hnusil se mi. Najednou mi nepřišel pohledný ani trochu. Sepnulo mi, že jsem se jen chtěla pomstít mámě. Ne vědomě, ale táhla jsem si to pravděpodobně už z onoho dětství. Byť jsem si myslela, že mám vše vyřešené a že se mě její chlad netýká, mýlila jsem se a neodhadla jsem správně svou nedořešenou situaci. Chtěla jsem jí ublížit, zranit ji, vykřesat z ní nějaké emoce. Nakonec se mi to stejně nepodařilo a musela jsem se svěřit do rukou psychiatra, abych se neplácala celý život v těch psychických nemocech z dětství.

Můj příběh nekončí příliš hezky. Mámin přítel můj nezájem neunesl a vše jí řekl, aby se naopak pomstil mně. Zřejmě s ní neplánoval růžovou budoucnost a tak to na ni vysypal, a sám odešel. Máma mi jen vzkázala sms zprávou, že mě už NIKDY nechce vidět a že lituje toho, jak špatně mě vychovala. A tak se protloukám sama. Bez mámy, bez táty, bez vlastního přítele a jen doufám, že odborná pomoc padne na úrodnou půdu.

Mirka, 35 let

Pokud se chcete i Vy podělit se svým příběhem, napište nám do redakce na info@babinet.cz.

Redakčně zpracovala Bára Klímová