Zamyslete se, přemýšlely jste někdy o tom, proč muži neříkají tak často to, co cítí? A když to tak uvážíte, někteří mužští to neříkají vůbec, ale otázkou zůstává, proč?? Je to snad proto, že mají strach z budoucnosti po vyslovení toho páru slůvek? Nebo se snad bojí reakce své vyvolené? To i nadále zůstává jednou z mužských záhad. Vím, že většině z vás se bude zdát, že vzhledem k mému věku o tom vím "kulový", ale věřte mi, že byste se divili.

V životě už jsem měla tu čest seznámit se se spoustou kluků, ať už citlivých, tvrďáckých, uzavřených i něco mezi tím. A všichni měli něco společného. Sice, i když dávali zcela najevo svou lásku, když přišlo na to se projevit, tak jako kdyby měli knedlík v krku. Určitě to znáte ze svých vlastních zkušeností.

Já osobně mám tendenci dávat své city najevo a většinou nezůstane jen u činů, ale když to tak cítím, tak to prostě řeknu i za tu cenu, kdybych tím měla ublížit. Vím, že to není hezké, ale kdybych to neřekla hned, tak nejenže by to na mně bylo poznat, ale mohlo by to časem být i horší. Jsem zastáncem toho, že problémy se mají řešit a ne se je snažit zakrývat. Některé z Vás se mnou v tomhle asi nesouhlasí a já Vaše názory plně respektuji, ale jsem si jistá, že v tomto se shodneme. Asi mi dáte za pravdu, když řeknu, že každé zamilované ženě vadí, že jí její druh neříká "miluji tě" a ty, které to zjevně netrápí, jen skrývají pocit nejistoty, i když jejich intuice jim říká: "On tě miluje..."

Já mám například někdy období, kdy potřebuju slyšet, že mě má někdo rád. V tu chvíli si připadám tak sama a spousta lidí mě má za hloupou, že uvažuji nad nesmrtelností chrousta, ale já si prostě nemůžu pomoct. Trápí mě to, slzy se mi z očí valí jedna za druhou, ani nevím jak. To mám vždy chuť skočit z hodně vysokýho mrakodrapu, anebo se hodně rychle probudit. Je to jako prokletí. Párkrát mě chytne depka a druhý den se cítím skvěle a říkám si jak je ten můj život skvělý... Vůbec nemám tušení, proč mám tak proměnlivé nálady a nedokážu se jim bránit a leckdy udělám hlouposti, kterých později lituji.

A proto říkejte svoje názory často a svému miláčkovi opakujte, že ho máte ráda a třeba potom dokáže překonat svoje hradbičky a řekne, že Vás taky miluje. Nejsem si tak úplně jistá, jestli to funguje, ale pro ta dvě slůvka to snad stojí za zkoušku, co myslíte??

autor: čtenářka Kristýna, redakčně upraveno

 

Máte podobnou nebo jinou zkušenost? Chcete se s ní podělit s ostatními?

Napište nám příběh svůj nebo svých blízkých a pošlete ho do redakce na info@babinet.cz. Třeba zrovna Vy pomůžete jiné ženě v podobné situaci, kterou jste řešila nedávno Vy.