Možná u svého partnera pozorujete častější noční vstávání odchody z ložnice. Muži většinou své problémy neradi ventilují, přesto s ním zkuste diskrétně probrat, zda nemá častější potřebu močení a zda se nestává jeho močení obtížným. Mohlo by se totiž jednat o nezhoubné zvětšení prostaty.

Jde o takzvanou benigní hyperplazii prostaty (BHP), která zhoršuje kvalitu života muže. Pokud se tato porucha neléčí, může vést k poškození horních močových cest a k ledvinové nedostatečnosti až selhání. Je navíc významným rizikovým faktorem rakoviny prostaty - u mužů s benigní hyperplazii prostaty je šestkrát častější než u těch, kteří zvětšením prostaty netrpí.

 

Co je prostata?

Prostata je žláza pod močovým měchýřem, která obepíná močovou trubici. Žlázy umístěné v tkáni prostaty vytváří tekutinu bělavého vzhledu; při pohlavním styku dochází ke stahu svalů a k vytlačení této tekutiny do močové trubice, kde se smísí s dalšími tekutinami a spermiemi a vytvoří tak semeno.

Prostata prodělává během života muže mnoho změn. Při narození je velká asi jako hrášek. Po dvacátém roce života již dosáhne normální velikosti a tvaru, odpovídající velikosti vlašského ořechu. Velikost prostaty se zhruba do poloviny páté dekády života nemění, ale pak se u většiny mužů začne znovu zvětšovat. Toto zvětšení je podmíněno množením buněk, dochází k uzlovitému zbytnění tkáně prostaty, kterému se odborně říká benigní hyperplazie prostaty.

Důvodem pro vyhledání lékaře jsou obvykle potíže s močením, mezi které patří dvě nejdůležitější skupiny.

Dráždivé - iritativní potíže

vznikají z tlaku zvětšené prostaty na močový měchýř (časté močení, mnohdy malých objemů moči, noční močení) a příznaky

Obstrukční potíže

se projevují slabým a přerušovaným proudem moči, nedokonalým vyprazdňováním měchýře, nemožností vymočení při naplněném měchýři. Krev v moči je obvykle součástí klinického obrazu při močových kamenech. Při vystupňované formě onemocnění může v důsledku blokády výtokového močového traktu dojít k městnání v ledvinách a postupně i k ledvinnému selhání.

Základem diagnostiky je samozřejmě anamnéza a klinické vyšetření včetně vyšetření per rectum. To se užívá rutinně při přijetí do nemocnice a jakákoliv změna je důvodem pro podezření nejen na BHP ale také na rakovinu prostaty.

 

Základní směry léčby

Mírné příznaky obvykle nevyžadují specifický léčebný zásah. Na místě je monitorování průběhu onemocnění při pravidelných kontrolách. Naopak jsou-li příznaky výrazné a/nebo je-li průběh onemocnění komplikovaný (výskytem opakovaných infekcí, krví v moči, močovými kameny nebo dokonce selháváním funkce ledvin), pak je jednoznačně indikována operační léčba. Postup při středně těžkých potížích závisí více na preferencích pacienta a dohodě s ošetřujícím lékařem. Obvykle je volena medikamentózní léčba a při zhoršení je zvažován některý z operačních postupů (ať už miniinvazivní nebo prováděný standardní metodou).

Z chirurgických metod jsou stále více využívány miniinvazivní techniky (hypertermie, terapie vysokofrekvenčními vlnami, ultrazvuková léčba, laser, kryoterapie). Zlatým standardem však stále zůstává odstranění části prostaty prováděné přístupem z močové trubice – buď elektrochirurgickou metodou nebo použitím elektřiny k „vypařování“ tkáně . Je však možno využít také přístupu z močového měchýře. Není-li technicky možné odstranit převážnou část zbytnělé prostaty a zajistit tak dlouhodobé vyléčení, provádí se alespoň naříznutí prostaty nebo jiný postup, který umožní odtok moči a tím akutní úlevu od nepříjemných příznaků.

 

MUDr. Dušan Kolařík