Pro milovníky detektivek vydalo nakladatelství BARONET nedávno knihu s názvem Hodina zabíjení, kterou napsala Lisa Gardnera do češtiny ji přeložila Věra Pourová.

Ve státě Georgia uhodila vlna veder a ztratila se dvojice mladých děvčat, studentek, které spolu cestovaly. O pár hodin později náhodný řidič nalezne u silnice ležet mladou dívku, která vypadá jako by spala, ale ona je mrtvá.

Vrah nechává jedno tělo na viditelném místě a druhé v nějaké jiné lokalitě. Pokaždé pošle do novin vzkaz. Hodiny tikají…. horko zabíjí. U první oběti zanechává pro policii indicie, které napovídají kde hledat druhou oběť. Ale než policie indicie rozluští, čas běží a druhá oběť umírá.

Vrah čeká na další příchod veder, aby mohl opět zaútočit.

Několik let je vrah v klidu, případ zůstává policií neuzavřen. Nastala další vlna veder a vrah opět útočí. Našel si další oběti a opět rozesílá své indicie policii a místnímu tisku – hodiny tikají… horko zabíjí. Mladého vyšetřovatele stopa přivede do státu Virginia, kde je na výcvikové základně FBI nalezeno tělo mladé studentky. Vrah vyčkává, jak rychle budou schopni rozluštit indicie vyšetřovatelé FBI? Rozbíhá se další závod s časem. Budou vyšetřovatelé schopni zachránit druhou oběť, nebo přijdou opět pozdě? Mladý vyšetřovatel se spolu s budoucí agentkou FBI vydává sám hledat další oběť, ale musí porušit předpisy. Nezodpovědnost je nezodpovědností jedině v případě, když selžeš. Pokud ale uspěješ, z nezodpovědnosti se rázem stane neortodoxní přístup. Začíná další hra s časem a vrah čeká.

Velmi strhující a napínavý děj knihy Hodina zabíjení nenechá čtenáře odpočinout od prvních stránek až po poslední.

Ukázka z knihy:

Případ Marlene Masonové byl kromě toho pořádný oříšek. Dívka byla úplně oblečená a měla u sebe netknutou kabelku. Žádná známka sexuálního násilí ani loupeže. Její mrtvola vyhlížela ve skutečnosti tak mírumilovně, že motorista, který ji nalezl, si původně myslel, že děvče spí. Jenomže Masonová byla předávkována drogami, třebaže rodiče Masonové důrazně popírali, že by jejich dcera něco brala. Ale kde je její spolubydlící? Ten týden v Atlantě byl příšerný. Kdekdo hledal ztracenou studentku, zatímco rtuť se vyšplhala skoro ke stovce Fahrenheita. Úsilí nabralo otáčky, ale pak ochablo. Lidé začali být umoření vedrem, zmohla je únava, zaměstnala je jiná práce. A mimo to se polovina státu domnívala, že tuhle záležitost má na svědomí Wilsonová: oddělala svou spolubydlící při hádce, nejspíš kvůli nějakému chlapci, a to je celé. Lidé přece sledují pořad Zákon a právo. Vědí, jak to chodí! Tělo Wilsonové našla dvojice turistů na podzim. Leželo v Tallulské roklině bezmála o sto mil dál. Mrtvola měla na sobě stále ještě šaty, které si Wilsonová oblékla na večírek, včetně střevíčků s vysokánskými jehlovými podpatky. Tělo už však nevypadalo tak pokojně.