Mé trápení začalo úrazem hlavy v dětství. Nejprve to bylo zahledění, v pubertě a vtěhotenství potom velké epileptické záchvaty s křečmi v polovině těla a z trátou vědomí. Okolo 22 let se přidaly úporné bolesti hlavy, které se řešily kapaky do mých skoro 30 let. Díky mé skvělé neuroložce mudr Roubcové Danuši jsem se dostala do nemocnice Na Homolce v Praze kde se mne ujal MUDr. Zdeněk Vojtěch trochu bručoun, ale odborník na svém místě!!! Přišel na to že mám nádor v pravém spánkovém laloku. Předal mne do péče neurochirurga MUDr. Vladimíra Dbalého který mi dal nejkrásnější dárek k 30 narozeninám. Operoval mne den po nich, operace se zdařila, nádor byl nezhoubný a já díky dobré péči lékařu, ale i sestřiček na Neurochirurgickém sipu z Homolky a hlavně díky mé lékařce, že je mi dodnes velkou oporou. ŽIJU!!! Nejsem sice bez problému, ale co je to oproti tomu,že by z nezhoubného nádoru mohl být zhoubný a já bych se trápila nebo kdoví???Dnes je to 7 let a syn není bez mámy. Proto bych všem chtěla od srdce poděkovat a přála bych jim spoustu úspěchu v dalších případech jako jsem byla já. Děkuji moc za celou svou rodinu.

Sylva z Ostravy

(Své příběhy, dokumenty, povídky a eseje s tématem "života žen" nám zasílejte do redakce na info@babinet.cz. Třeba zrovna Vy pomůžete jiné ženě v podobné situaci, kterou jste řešila nedávno sama)