Cítím

Znám spousty trnů zapíchnutých v kůži.

Znám muže, který je krutý nad všemi muži.

Znám slzu, která ukápla mi po tváři.

Znám děsivou tmavou oblohu, na které hvězdy s nadějí září.

Proč stále nacházím v srdci svém díru černou?

Proč nechci si k sobě připustit lásku, která by byla se mnou?

Proč mě stále provází temné sny, kde všichni stojí proti mě?

Proč se cítím tak sama? Kde hledat klid? Moc mě mrzí, že ho nenajdu ve své rodině. Sním o zahradě plné barev, lidí a lásky. Přestanu snít, když pohlédnu na mámu, smutnou, zkroušenou s dalšími vrásky. Život je rozdělen na černé a bílé pásky, ale kdy přijde ten bílý?! Žít život stále jen v tom černém, na to už nemám dost síly...