Ten den si pamatuji, jako by to bylo včera. Bylo mi dvanáct, bratrovi o tři roky více. Naši rodiče odjeli na pohřeb prababičky a bratr mě ?dostal? na hlídání. Protože jsme se oba dost nudili, začali jsme běhat po bytě, schovávali se a vůbec, náš křik jistě "pobavil" i naše sousedy. V jednu chvíli jsem popadla do ruky vařečku a utíkala za bratrem. Ten ale těsně přede mnou najednou zavřel skleněné dveře a mě v ten okamžik samozřejmě nenapadlo nic chytřejšího, než do dveří začít mlátit, aby je otevřel. A vtom se to stalo. Najednou jsem uslyšela, jak se tříští sklo, ruka mi prolétla dveřmi a dál už jsem vnímala jenom zakrvácené předloktí a strašnou bolest.

Bratrova největší starost ovšem byla, jak zamaskovat poškozené dveře, aby rodiče nenadávali. Já jsem odešla do kuchyně a dívala se na otevřenou ránu. Měla jsem panický strach z lékaře, takže jsem si ruku ovázala sama. Snad jsem si myslela, že kůže opět sroste a vše bude v pořádku, a to, že bych mohla vykrvácet, mě vůbec nenapadlo. Schoulila jsem se pak do postele a čekala, až se vrátí rodiče. Bolestí a vyčerpáním jsem rychle usnula.

Vzbudila jsem se za dost divných okolností, nechtělo se mi otevírat oči, ale čísi upřený zrak mě hypnotizoval, abych se probudila. U postele seděla naše fenka, kokršpanělka Nelinka. Lízala mi zavázanou ruku a upřeně na mě hleděla.

Díky jejímu vlhkému jazyku a upřímnému pohledu jsem procitla.Chvíli nato přijeli naši. Když maminka viděla, co se stalo, na nic nečekala, naložili mě s tatínkem do auta a jelo se na pohotovost. Lékař se podivoval nad tím, že mám ránu zaschlou, a ptal se, jaká doba uplynula od nehody. Když jsme mu odpověděli, nestačil se divit. Měla jsem prý velké štěstí, že jsem neusnula, prý bych se už nemusela probudit. Lékař mi ránu sešil, ovázal a jeli jsme domů. Tam jsem mamince vyprávěla, že jsem usnula a spala dost tvrdě. Probudila mě naše Nelinka. Koupili jsme jí pak velikou kost a poděkovali za to, že mě tak dobře hlídala. Nelinka je sice už v psím nebi, ale stále jí děkuju za záchranu svého života. Asi dobře věděla, co by se mohlo stát. Od té doby věřím, že je něco mezi nebem a zemí a že náš pejsek byl můj anděl strážný.