Dnes bych vám chtěla přiblížit svůj vztah k cigaretám a vůbec kuřákům. Ne snad, že bych proti kuřákům něco měla, to vůbec ne. Naopak chápu, že jsou na tom závislí, ale abych se dostala k mému příběhu...

Moje mamka kouří, taťka kouří, babička kouří a děda kvůli infarktu přestal. Takže bych střílela jedině do vlastních řad. Kouření samo o sobě nemám ráda, ať si každý dělá, co chce ,když mu to chutná... Já osobně nechápu, jak někdo může být závislý na kouři?? Vždyť to smrdí, ale dobře. začal třeba ze zvědavosti a pak z machroviny pokračoval nebo i jinak. Já jsem to poprvé zkusila v šesté třídě jen ze zvědavosti a přišlo mi to jako jíst bonbóny - mám je ráda, ale taky se bez nich obejdu. Potom jsem kouřila asi půl roku a myslela jsem si, jak jsem dobrá, že patřím mezi kuřáky. Když u mě mamka našla krabičku, kterou jsem měla doma schovanou, tak jsem se jí přiznala a řekla, že přestanu a že mi to stejně nechutná.

Od té doby si dám jen při vyjímečných situacích, jen tak, aby se neřeklo. Ale opravdu mi to nechutná, přijde mi, že to smrdí a pak od toho načichnou i šaty, co mám na sobě.

Když jsem s tím skoncovala, žádný pocit, že mi to chybí, jsem nepocítila. A od té doby bych na veřejnosti v životě nekouřila, jen tak někdy a to ještě za rohem... Ale jsem si jistá, že se nikdy ke kouření nedám, jak jsem řekla, neodsuzuju kuřáky... Jediné co mi vadí, je, že vždycky, když jdu ze školy, tak musím pospíchat, jen abych se pod mostem u nás před barákem nestřetla s těmi členy naší školy, kteří kouří... Mně je to celkem fuk, nejmladší mezi nimi tam chodí šesťáci, ale když si chtějí zraví zkazit už takhle brz,o tak ať si poslouží. Nejhorší je , že když mám tu čest a přece jen se s nimi pod mostem potkám, tak se do mě pokaždé navážejí, že nemůžu být pořád svatá a že jsem srab a že oni o tom vědí svý a jestli si taky nechci dát špeka, že je to lepší než cígy a tak... Takovýhle trapný řeči naprosto nesnášim. Co je jim sakra do toho jestli kouřim nebo ne?? Ty mě tak naštvali. Ale řekla jsem si. ať si řikaj co chtěj. já se zlomit nenechám...

Pokud máte podobný příběh, tak neváhejte a napište mi nebo sem do sdělení.