Ahojky všem babinetkám,

rozhodla jsem se vám všem přiblížit pocity žákyně 9.třídy základní školy na severu Čech, která si testy od firmy Cermat pěkně zkřížila cestu za budoucností...

Začalo to všecko vlastně začátkem devátého a konečne posledního ročníku základní školy. To už tenkrát jsme se dozvěděli, že něco takového budeme psát a taky jsme se na to všichni pečlivě připravovali. Já to sice trošku zanedbávala, protože jsem měla ještě dalších starostí okolo sportu až,až, a jak plynul čas, tak nám náš třídní učitel oznámil, že letošní termín Cermat testů je přesně 1.2.2006.

Ten termín se mi zdál být podivným, tak jsem se rychle a nenápadně koukla do časáku, který jsem měla pod lavici na celý rok 2006, a najednou jsem uviděla 1.2 jako můj šťastný den. Ale samosřejmě jsem tomu moc nedávala moji důvěru, jen tak trošku ve mně bloumala malá naděje...

Čas ubýval a byl týden před Cermatem, začínala jsem být čím dál víc nervózní, ale nějak moc jsem to neprožívala, vždycky jsem si řekla: „napíšu to tak jak nejlíp umím“. A tečka.

Byla neděle 29.1.2006 a ve mně se zachvěl takový pocit prázdnoty, že z toho že nic moc neumím a že to určitě zvorám. Měla jsem takové zvláštní pocity, ale asi to bylo tím, že jsem takové nebo podobné testy nikdy před tím naostro nepsala.

Psali jsme jen cvičné třeba ty z minulého roku a podobné třeba od firmy SCIO. Přišel osudovém den a já si nebyla jistá ničím, nevěřila jsem si snad ani nos mezi očima, natož abych věřila, že zrovna dneska píšu Cermaty. Začínali jsme v 8, ale to nám ještě náš třídní učitel musel promluvit do duše, že si máme dát zaležet, že na těchto testech v podstatě závisí naše budoucnost. V 9.40 jsme začali psát matematický test, který mě tak nějak připomněl naší učitelku na Matematiku, jak nám pořád připomíná počítání procent. I když mi to říkala stokrát, nebyla bych to já abych příklad za 6 bodů zvorala, že??? Věděla jsem však, že matematiku má většina kluků z naší třídy v kapse... a holky zase Češtinu, ta byla a vždy bude holčičí záležitostí. Ale naše třída měla zrovna tu smůlu, že nám naše „oblíbená“ učitelka na Češtinu onemocněla, nebo lépe řečeno byla po operaci kolene. Takže jsme měli tu smůlu, že nám nemohla nijak pomoci. Ale vraťme se zpět. Po dopsání testů z Češtiny, kterých jsem si nebyla vůbec jistá, ale snad to dopadlo v můj prospěch. Po dopsání jsme měli 100min přestávku, takže jsme šly s kámoškami na oběd, abychom se nějak hodily do pohody, pak nás totiž čekal test ze všeobecných předpokladů, který podle všech měl být asi nejlehčí. Já jsem měla jen tu smůlu, že na mě ten den doléhala nějaká nemoc a měla jsem strašný kašel, takže jsem všechny žáky rušila mým kašlem. Bylo mi jich líto,ale co jsem měla dělat. Pak nás čekal jen žákovský dotazník, to proto, aby firma Cermat zjistila vzdělání našich rodičů a podobné věci. Po dopsání jsme šli všichni společně domů a potom naše třída odjížděla na lyžák, na který já jsem nemohla, protože jsem byla evidentně docela hotová z toho kašle, takže to nevyšlo. No škoda.

Každopádně doma jsem vše vyřešila s mamkou a bráchou a pak si šla vyčistit hlavu s kamarádem Vítkem, ale jen po internetu, protože je to moc fajn kluk a vždycky mi zatím pomohl tak jsem hledala pomoc u něho, samosřejmě mě utěšil jako vždy.

A pocity z Cermatu teď???“ Je to za mnou, za to jsem ráda, ale nechtěla bych je psát znovu, určitě bych vše udělala jinak a asi by mě to i mrzelo“.

Nějak jsem před testy o sobě začala přemýšlet o životě, o lidech v něm a hlavne o lidech, který mám z celého srdce ráda a to by pár lidí z tohohle světa mohlo taky někdy udělat..:)

Máte podobnou nebo jinou zkušenost? Chcete se s ní podělit s ostatními? Napište nám příběh svůj nebo svých blízkých a pošlete ho do redakce na info@babinet.cz. Třeba zrovna Vy pomůžete jiné ženě nebo dívce v podobné situaci, kterou jste řešila nedávno sama.