Začalo to jednoho sluncem naplněného dne ve velkém městě, na zastávce autobusu, kudy denně projdou zástupy lidí, aniž by se navzájem znali či o poznání toužili. Na lavičce seděla pohledná dívka a se znuděným výrazem ve spanilé tváři pročítala časopis. Pomalu obracela stránku po stránce, ale obsah časopisu ani nevnímala. Její myšlenky byly na míle vzdálené článkům,které obsahoval. Před několika málo hodinami totiž ztratila někoho, kdo pro ni byl dražší než všechno a všichni ostatní.

Někoho, s kým cítila neuvěřitelně pěkný pocit bezpečí a touhy,komu věřila, koho milovala. On si s ní však jen hrál. Jako pes, který se nemůže nabažit nové hračky, ale když jej omrzí, ztratí o ni zájem a hledá si jinou, zábavnější. A ona tu teď sedí, čte si o zamilovaných párech a netuší, co bude dál.

Zdá se to neuvěřitelně vzdálené, ty časy, kdy se spolu procházeli po městě,navštěvovali kina, divadla, plesy a různá jiná místa, jen aby byli co nejvíce spolu. Jejich první rande bylo plné nervózního zadrhávání hlasu a trémy, ale zároveň obrovské touhy po vzájemném sblížení. Poté se začali scházet stále častěji a nemohli už jeden bez druhého být.Dokonalé souznění duší. Po několika krásných a láskou naplněných měsících se rozhodli vstoupit do světa dospělých tím nejpříjemnějším způsobem. Pozval ji na víkend na svou chatu v horách. Ten večer byl krásný,na nebi svítily snad všechny hvězdy,v krbu praskal oheň a do toho všeho hrála sladká vemlouvavá hudba. Oba byli nezkušení a proto to byl nezapomenutelný zážitek jak pro ni tak pro něj. Jenomže po návratu z chaty už se k ní neměl jako dřív. Nezval ji do kina, na procházku ani nikam jinam.

Byla z toho Velmi nešťastná a stále se sama sebe ptala proč a zda neudělala něco špatně. Proto se také rozhodla,že se za ním vydá, aby to vyřešili spolu a aby vše bylo zase jako předtím. Když zazvonila u dveří jeho bytu, nikdo se neozýval. Zvonila trpělivě dál, ale po hodině to se slzami v očích vzdala. Jenomže když vycházela ze dveří, zahlédla mazlící se dvojici. Ano, byl to ON s nějakou holkou v nebezpečně krátké minisukni. Ani si jí nevšiml, když procházela kolem něj.

Nechtěla to však nechat bez odezvy. Zavolala nahlas jeho jméno a on se prudce otočil. Ovšem místo omluvy se na ní výsměšně zahleděl a ironicky podotkl,že si snad nemyslela, že je to napořád. Že to bylo sice krásné,ale že už je konec. A dodal, aby neplakala, že to za to nestojí. Je však těžké zhojit takovými chabými výmluvami zraněné srdce mladé ženy. Odvrátila se a se skrývaným pláčem mu řekla své poslední SBOHEM. Proplakala celou noc, vzpomínky na horké chvíle s ním jí utkvěly v paměti, byla to pro ni rána pod pás. Ale nakonec se z toho přeci jen oklepala a začala si zvykat na skutečnost, že musí dál být bez tolik zbožňované osoby.

Tak si řekla, že navštíví bratra, který bydlel v jiném avšak ne příliš vzdáleném městě. Posadila si na lavičku, vytáhla časopis a počala obracet stránku po stránce. No a již jsme se dostali k počátku příběhu, který vám chci vyprávět...

Dívka pojednou pozvedla svůj zrak od časopisu a uviděla vedle sebe starou paní na vozíčku, za kterým stál vysoký a urostlý mladý muž. Mohlo mu být tak kolem dvaceti let. Nezaujal ji však svým zjevem, nýbrž tím,jak hezky se ke stařence choval. Povídal si s ní s nehraným zaujetím a při každé její odpovědi se mu po tváři rozlil blažený úsměv. Dívka od něho nemohla odtrhnout oči a on si toho po chvilce všiml, protože cítil na své tváři upřený pohled. Když se jejich oči poprvé setkaly, usmáli se na sebe a on se k ní přiblížil o kousek blíž a navázal nenucený rozhovor o tom, kdo je a kam se chystá. Řekl jí, že žije se svou babičkou a musí se o ni starat, jelikož už nikoho jiného nemá. Ale to už přijížděl k zastávce autobus, který ji měl odvést do bratrova bydliště. Vyměnili si dlouhý pohled, ona nastoupila a s hořkostí v srdci si pomyslela, že ho pravděpodobně již nikdy v životě neuvidí. Ale to se moc mýlila...

Když dorazila na zastávku, čekal tam na ni již její bratr a ona pustila všechny černé myšlenky z hlavy. Měli si toho tolik co říct. Vyprávěla mu o zradě, kterou na ni ušil její kluk, o škole i o svých přátelích. A on ji poslouchal a vždy přidal nějakou radu či ponaučení. Měl svoji mladší sestřičku moc rád a přál jí jen to nejlepší.

Po uplynutí několika dnů, když se procházela parkem a přemýšlela, co bude dál s jejím životem,narazila na někoho,kdo jí v následujících dnech změnil život. Ano, byl to onen muž s autobusové zastávky. Seděl na dece pod rozkvetlou lípou a četl si noviny. Svět kolem sebe nevnímal. Ona se k němu vydala a oslovila jej se známkou trémy ve chvějícím se hlase. Ani si nedokážete představit, jakou radost měl z jejich setkání. V okamžiku zapomněl na rozečtené noviny a pozval ji k sobě na deku. Povídali si a jeden druhým, byli tak unešeni, že nebyli schopni vnímat svět kolem sebe. Když se již na letní obloze začaly vynořovat první hvězdy, teprve nyní si všimli, že všichni ostatní se již dávno vytratili zpátky do svých domovů. Jenomže jim spolu byla tak hezky,že pro ně bylo takřka nemožné, aby se od sebe oddělili. Ještě doma, při pohledu z okna na letní oblohu mysleli jeden na druhého. Někomu trvá měsíce, než najde svou pravou lásku či než se zamiluje do někoho, koho má potud rád, ale oni měli to štěstí, že našli svou osudovou lásku. Od té chvíle bez sebe neudělali ani krok a po 2 letech, při večeři se svíčkami a šampaňským, ji požádal o ruku a ona řekla ANO.

Tady na tom případu vidíte,že první láska nemusí být nutně tou osudnou a že nemusí skončit u oltáře.Ale dejte šanci i lásce klidně desáté, když potkáte někoho, kdo vás uhrane a kdo za to stojí...

Máte podobnou nebo jinou zkušenost? Chcete se s ní podělit s ostatními? Napište nám příběh svůj nebo svých blízkých a pošlete ho do redakce na info@babinet.cz. Třeba zrovna Vy pomůžete jiné ženě v podobné situaci, kterou jste řešila nedávno sama.