Nadešel poslední den v roce, Silvestr, a mně se rychle přiblížil termín porodu. "Lucko, přejeme vám do nového roku všechno nejlepší a pořádně ho na chatě oslavte!" popřáli jsme s manželem kamarádce a jejímu příteli, kteří nás navštívili cestou na chatu, aby viděli ještě mé velké kulaté bříško.

"Kdy že to čekáte?"

"Osmého ledna. To víš, na Silvestra to už asi

nestihneme."Dělala jsem si legraci. Navečer jsme se rozloučili a trávili večer s manželem jenom ve dvou. Vlastně ve třech, počítám-li miminko

v bříšku, které čile kopalo.

"V televizi nic nedávají. To jsem si ten silvestrovskej večer představoval trochu jinak," řekl manžel.

"Dane, prosím, nepij už raději to pivo!" Řekla jsem se zvláštním tušením.

"Co se děje?" řekl překvapeně. "No, já nevím, ale už asi dvě hodiny mám v břiše divné křeče!" Nemusela jsem ho ani moc přemlouvat a další pivo už si nedal.

"Tak co?" zeptal se o půlnoci po silvestrovském přípitku dětským sektem, který mi vůbec nechutnal. "No, nevím. Můžou to být poslíčci, vždyť termín je až za týden. Víš co? Nemohl bys zavolat mamce, ať nám přijde poradit co a jak?" Za chvíli už tu seděla s námi.

"A kde tě to přesně bolí, jak často, každý to má jiný!" Nebyly jsme z toho moudré.

"Tak raději zajeďte do porodnice, tam se uvidí více!" Ve dvě ráno už jsem ležela ve strakonické porodnici s tím: "Tak, tatínku, máte s sebou tašku se všemi potřebami? Maminku nám tu necháte a my vám pak zavoláme, až to bude vypadat k porodu."

Silvestrovskou noc jsem prožila plnou bolestí, podporována sestrami: "No, kdyby se vám miminko narodilo někdy teď, tak může být první v tomto roce v jižních Čechách!"

Miminku se ale zas tak moc nechtělo. Špatně jsem se otvírala a vzpomínala na slova své mamky, jak pohodové máme v rodině porody. Bolestí jsem hledala úlevovou polohu, ale žádná nebyla nic moc platná. "Příští dítě adoptuju, nebo rodí manžel," pokusila jsem se s humorem okomentovat nesnesitelné bolesti porodním asistentkám.

Ve 14.30, vyčerpanou silnými bolestmi, mě vezli na sál. "Chcete tady manžela?"

"Raději ne. On omdlívá i při odebírání krve, to bych mu nemohla udělat." Po půlhodinovém snažení se narodila krásná a zdravá holka Terezka. Dojatý otec měl slzy v očích. Terezka nakonec první v jižních Čechách nebyla, ale zůstalo jí prvenství ve strakonickém okrese. Hlavní však je, že se má k světu!

Zajímá vás, co prožívají ve svém životě jiné ženy? Co je těší a co trápí? Jak řeší své problémy, jak se vyrovnávají s nevěrou, jak vychovávají své děti? To vše najdete každý týden v časopisech plných skutečných životních příběhů NAPSÁNO ŽIVOTEM, ČAS NA LÁSKU, ŠTĚSTÍ A NESNÁZE.

Navíc vás čekají i dobré rady MUDr. Plzáka, skvělé tipy na hubnutí, úžasné recepty pro všechny kuchařinky, křížovky i soutěže o bezva ceny.