Uplynulo už hodně let od doby, kdy jsem se naposledy smála s mojí nejlepší kamarádkou. Strašně ráda na to vzpomínám, nikdy už mi tak nebude. Měly jsme společné zájmy, společné plány, naděje, nápady. Všude jsme spolu chodily a ani jednu nenapadlo, že by to někdy mohlo skončit.

Až jednou se objevil ON. Kluk, do kterého jsem se šíleně zamilovala. Nechápal moje kamarádství s ní, nenáviděl vlastně mé všechny kamarády, podrážel mi před nimi nohy, vyhrožoval a nakonec to vyústilo v to, že jsem se s nikým z nich nebavila. Vnímala jsem jen jeho, bylo mi jedno, co si myslí oni, měla jsem jeho a to mi ke štěstí úplně stačilo. Jak to dopadlo. Z jeho strany nadávky, podrážení autority, posměšky, nesmyslné žárlení, stíhání, prostě teror.

Teď už s ním nejsem. Mám přes rok přítele, kterého jsem si přála, miluje mě, respektuje a pomáhá. Brání mě a chválí, má mě moc rád a já jeho. Jsem s ním šťastná. Mám zpátky svoje staré kamarády, pochopili to, vzali i jeho jako perfektního společníka. Jen o jednu osobu jsem přišla. O osobu, jejíž ztráta mě bude mrzet celý život, protože už nikdy nepocítím se žádnou kamarádkou tu vlnu štěstí, jako jsem cítila s ní.

Mám spoustu kamarádek, ale tu nejlepší už nikdy mít nebudu. Je mi líto, že byla slepá. Jestli to čteš, Libuško, promiň mi. Už to nikdy nebude jako dřív. Tak věz alespoň, že na tebe vzpomínám v tom nejlepším a vždycky pro mě bude tvoje kamarádství krásným nenahraditelným a jedinečným.

Máte vlastní podobnou zkušenost? Chcete se s ní podělit s ostatními? Napište nám svůj příběh a pošlete ho do redakce na info@babinet.cz. Třeba zrovna Váš příběh pomůže jiné ženě v podobné situaci, kterou jste řešila nedávno Vy.