Na prahu letošní chřipkové sezóny se „objevil“ staronový problém ptačí chřipky, ačkoliv je známo, že ptáci stonají s chřipkou již dávno (poprvé se ptačí chřipka objevila před více než sto lety v Itálii, první případ přímého přenosu vysoce nebezpečného typu tohoto viru (H5N1) byl zaznamenán v roce 1997 v Hong Kongu). Virus H5N1 získal letos tolik prostoru v různých médiích, že by mu leckterá politická strana mohla závidět. Nicméně v případě viru ptačí chřipky se jistě nejedná o obyčejnou předvolební kampaň. Vzniklý poprask je sice opožděný, ale to by nemělo snižovat důležitost faktu, že před ptačí chřipkou by se lidstvo mělo mít na pozoru.

Zatím stále platí, že virus H5N1 se přenáší pouze při těsném kontaktu s infikovanými ptáky, nejčastěji s postiženou drůbeží. Síla, se kterou tento virus zasažený organizmus zachvátí, však vzbuzuje respekt. Z přibližně 120 doposud infikovaných lidí jich 70 zemřelo. Zatím se stále jedná o ojedinělé případy. Přenos z člověka na člověka a potažmo světová pandemie by podle odborníků byly možné v případě, že by virus změnil svoji genetickou výbavu a získal by tak vlastnosti potřebné pro šíření mezi lidmi. Jak uvedly agentury ČTK a AFP v listopadu t.r., mutace viru H5N1 již zaznamenali vědci ve Vietnamu a v Číně. Zatím se však nejená o změny, které by viru umožnily šíření mezi lidmi. Podle výzkumníků však ostražitost je na místě. Vietnamský expert Cao Bao Van ze Střediska pro výzkum ptačí chřipky při Pasteurově institutu uvedl, že genetický rozbor viru z 24 vzorků získaných od infikované drůbeže a od nakažených lidí odhalil velké antigenové změny na povrchových bílkovinách viru. (Antigen je látka, proti níž imunitní systém produkuje protilátky). Některé z uvedených mutací jsou podle Vana důvodem vzniku odolnosti viru H5N1 vůči protivirovým látkám amatadinu a rimantadinu a údajně mohou vyústit i ve vznik pandemické formy viru. Kromě toho vědci varují před možností vzniku takové varianty viru následkem mutace hrozící při jeho setkání s virem lidské chřipky v jednom hostitelském organizmu. Proto je toto téma tak aktuální právě nyní, na prahu nové chřipkové sezóny.

Jak se může lidstvo před ptačí chřipkou chránit?

Možností, jak snížit riziko šíření nebezpečné chřipky má lidstvo několik. Jejich výčet začíná epidemiologickými opatřeními (např. zákaz dovozu vybraných druhů ptáků nebo zákaz shromažďování), zdravým životním stylem a nespecifickým posilováním imunitního systému (racionální a pestrá strava, dostatek vitamínů, otužování, přiměřený pohyb, kvalitní odpočinek, přípravky podporující imunitu). V případě vzniku pandemické formy viru je možné začít pracovat na vývoji vakcíny, která by byla schopná organizmus před nákazou chránit. V případě již vzniklé infekce virem H5N1 jsou na světe k dispozici pouze dva leky - oseltamivir (Tamiflu), a zanamivir (Relenza). Problém je, že těchto přípravků není pro případ pandemie dostatek. Objevují se rovněž zprávy zpochybňující jejich 100% účinnost.

Daleko lepší by tedy pro lidstvo bylo, kdyby ptačí virus H5N1 do formy přenosné na člověka vůbec nezmutoval. Dobrá zpráva je, že vědci již vědí, jak toho dosáhnout. Jedná se o využití ochranného vlivu selenu. Selen je nepostradatelný stopový prvek, který organizmus chrání proti oxidativnímu stresu a je nedílnou součástí přirozeného obranného systému organizmu (např. proti infekcím nebo nádorům). Prokazatelně brání virům, aby zmutovali do výrazně agresivnější virové formy, která se snadněji přenáší ze zvířat na lidi.

Skutečnost, že viry mohou změnit svoji genetickou informaci v důsledku nedostatečné hladiny selenu v organizmu, prokázala již před několika lety profesorka Melinda Becková z Univerzity v Chapel Hill v Severní Karolíně (USA). Předvedla, jak jinak neškodný virus Coxsackie v těle myší s nedostatkem selenu zmutoval tak, že byl mnohem více nebezpečný. Profesorka Becková se domnívá, že samotnou mutaci urychluje, když je organizmus vystavený tzv. oxidativnímu stresu, při kterém jsou v organizmu následkem nedostatku selenu potlačené přirozené obranné antioxidační mechanizmy.

Profesor a výzkumník Julian Spallholz z texaské technické univerzity na nedávné konferenci v Thajsku uvedl, že řada virových mutací, které napadají lidskou populaci, se rozšířila z oblastí s nedostatkem selenu v půdě. Tvrdí, že taková zemina je přirozenou základnou pro vznik lidi ohrožujících virových mutací. „Zvýšením množství selenu by se mohla jejich četnost snížit," dodal. Profesor Spallholz momentálně spolupracuje s příslušnými zdravotními orgány v jihovýchodní Asii s cílem zabránit viru H5N1, aby se změnil na formu, která se šíří mezi lidmi.

Možnost prevence vzniku nebezpečných virových mutací pomocí selenu není jen pouhou teorií. Uvedený přístup již zvolily např. zdravotnické orgány v USA.

Není selen jako selen

V přírodě rostliny přeměňují anorganické selenové soli z půdy na organické selenové sloučeniny, které jsou pro lidi i zvířata výrazně dostupnější. Nadbytečný anorganický selen se vylučuje močí, zatímco přebytečný organický selen se ukládá v těle, aby byl k dispozici pro budoucí využití. Proto by bylo optimální získávat selen ze stravy. Dobrými zdroji selenu jsou paraořechy, maso (zvláště mořské ryby), vejce, luštěniny, sýry a celozrnné potraviny. Při dnešním způsobu hospodaření však v půdě není dostatečné množství selenu a potravinové zdroje proto bývají na selen mnohem chudší než v dřívějších dobách. Množství selenu v půdě se navíc kraj od kraje liší.

Nabízí se tedy možnost využití potravinových doplňků obsahujících selen. V současné době je jich na trhu mnoho a je těžké poznat, který z nich je pro organizmus skutečným přínosem. Podle studií provedených ve Skandinávii jsou některé přípravky na doplňování selenu dokonce úplně nevhodné (především ty s anorganicky vázaným selenem). Záruku nejlepších výsledků naopak dávají přípravky s organicky vázaným (tj. tzv. bioaktivním) selenem ve formě selenomethioninu, který je pro lidský organizmus nejlépe dostupný.

Otázkou je, kolik bioaktivního selenu denně člověk potřebuje ve formě doplňku stravy, aby se dostavil jeho ochranný účinek. Doporučená denní dávka selenu se v různých zemích liší, ve většině západních zemí se pohybuje mezi 50 – 70 mikrogramy. Vzhledem k nízkému obsahu selenu v půdě by však podle specialistů měla denní dávka selenu být vyšší. Optimální úroveň lze těžko stanovit, ale předpokládá se, že je někde mezi 100 – 400 mikrogramy organicky vázaného selenu denně. Takové dávkování má podle vědeckých studií ochranný efekt a současně je bezpečné.

Použité zdroje:

*www.ptaci-chripka.cz

*www.vakciny.net

*Vše o selenu: Passwater R. A., vyd. Pragma 2003

*Selen – nezbytná složka výživy pro naše zdraví: Mainz J., Madsen B. F., vyd. Forlaged Ny Videnskab 2000.

* The importace of selenium to human health: Rayman M. P., Lancet 2000, sv. 356, s. 233 – 241.

*Firemní materiály a tisková zpráva společnosti Pharma Nord Praha, s.r.o.