Začněme historií několika posledních tisíciletí: v patriarchátu mužům velmi záleželo na tom, aby jejich potomci byli skutečně biologicky jejich, a tak uvalili na ženskou sexualitu rozsáhlá omezení. Nejsilnější pákou k ovládnutí žen se stala všeobecně uznávaná morálka - až dodnes máme hluboce zakořeněno, že muž, který má velké úspěchy u mnoha žen, požívá uznání jakožto borec a kanec, zatímco stejně promiskuitní žena je odsuzována jako děvka. Že nejde o přirozený stav, je vidět z toho, jak obrovské rozdíly v postojích k tomuhle tématu vidíme u různých generací, a to především u samotných žen.

Je až s podivem, kolik báchorek, založených na domněnce o slabší sexualitě žen oproti sexualitě mužské, se udržuje až dodnes. Ve všeobecném povědomí se stále pokládá sex za jakýsi dar nebo službu, kterou poskytuje žena muži; muži si zřejmě rádi připadají jako věčně nadržení nadsamci. Na základě pozorování svého okolí však mohu zodpovědně prohlásit, že ženy jsou sexuálně neukojené pravděpodobně častěji než muži. Jenže to - na rozdíl od mužů - nevytrubují tolik do světa, neběží s partnerem hned k sexuologovi a raději si jen postesknou kamarádce (proto to vím). Myslím, že ženy také tuší, že příliš otevřené projevy jejich sexuality by mohly muže vyděsit a všechno ještě zhoršit; v pozadí tohohle jevu zřejmě bude strach mužů ze selhání, nejčastější a notorický strašák všech populárních sexuologických rubrik.

Nedávno jsem si pročítala příručky takových českých sexuologických autorit, jako jsou Raboch nebo Pondělíčková, a s úžasem jsem zjistila, že se v nich ještě před deseti nebo dvaceti lety tvrdilo (a patrně se to traduje neustále), že zatímco dospívající chlapec začne mít sexuální pocity sám od sebe, dívku musí do sexuality zasvětit teprve muž!!! Pokud to tak opravdu je, znamená to, že ženská sexualita je potlačena výchovou, takže chlapec se samostatně seznámí se svými pohlavními orgány a jejich funkcí, ale dívka ne.

"Ještě jsem neviděla muže, který by netušil, kde má penis a co ho vzrušuje," prohlásila sarkasticky americká bisexuální spisovatelka Susie Brightová. U mladých žen je neznalost vlastního těla stále ještě běžná, což rozhodně není přirozený stav. Mnoho sexuologů pak šíří další pověru, že totiž takzvaně "přeemancipovaná" žena - to jest příliš energická a nikoli submisívní, případně taková, která vydělává víc nebo má vyšší pozici v zaměstnání než její partner - působí muži impotenci, neboť muž potřebuje být "zdravě dominantní". Na těchto tvrzeních mi velmi vadí, že se nikdo nenamáhal v příslušných studiích rozlišit ženu tyranskou a deptající partnera od ženy pouze energické, rovnostářské a zdravě ctižádostivé; všechny jsou házeny do jednoho pytle. Navíc nikoho ani nenapadlo zjišťovat, jaká je asi kvalita sexu v párech s dominantním a navíc tyranským a hrubým mužem - věřím, že žena v takovém případě ze sexu také mnoho nemá; takové dvojice se ale zřejmě k sexuologům nedostaví, a tak se tento problém na pořadu dne neocitá.

Uveďme si ještě další nebezpečný předsudek týkající se ženské sexuality: domněnku, že pro ženu není příliš podstatné, dosahuje-li orgasmu. Jen málokterá žena se totiž s tímto problémem obrací na sexuology, raději tvrdí, že je spokojená i tak. Teprve osvícená sexuoložka mladší generace Hanka Fifková upozornila na to, že u ženy, která neprožívá orgasmus, zájem o sex přirozeně postupně slábne, což začne partnerovi zákonitě vadit, a dvojice tedy má zaděláno na problémy.

- - - - - - - - - - - - - - - -

Několik poznámek I. Adamoviče:

Doufám, že stav popisovaný Evou výše je zaviněný především příšerným stavem informovanosti o čemkoliv včetně sexu, který tu za socialismu panoval, v kombinaci s falešnou morálkou tehdejší společnosti. Když poslouchám současné mladé lidi a jejich názory, připadá mi, že se alespoň část podobných předsudků stává minulostí. Že už se přece jen sex vnímá jako něco vzájemného spíše než jako služba, kterou poskytuje žena muži. Že se bude čím dál méně používat ten strašný výraz "dát někomu" (vždy v jednosměrném významu žena-mužovi). Kvůli všeobecné společensko-medicínské manipulaci dříve opravdu mohly ženy chápat sex jako službu nebo laskavost, protože ženský orgasmus byl ještě hlubším tabu než sex samotný. Nedovedu si představit, že by tyto postoje mohly přežít ještě jednu generaci.

Doufám také, že se ženy konečně naučí více se sexuálně projevovat. Nemyslím si, že hrozí obava o níž píše Eva, že by to muže děsilo. Naopak. Snad už konečně pomine éra mlčících, pasivních partnerek, které jen čekají na to, co udělá muž, a samy nikdy vlastní iniciativu nezačnou. (Dámy, které takové nejste, nezasypávejte mě naštvanými reakcemi, věřím, že jsou i vzácné výjimky.)

A ještě: nevím, která chorá mysl mohla šířit domněnku, že pro ženu není orgasmus tak důležitý. Zdá se mi, že opak je pravdou, že sex je vlastně především o ženském orgasmu, že v něm je větší díl energie věnován uspokojení ženy. Protože mužská sexualita je oproti ženské poměrně jednoduchá a cesta k orgasmu mnohem přímočařejší.

autor: Eva Hauserová