S nástupem babího léta nastává rodičům trochu rušnější období logistického, ale především psychického charakteru. Nové pocity zažívají rodiče dětí, kteří jdou poprvé do „mateřinek“. Možná ještě silnější pocity, než jejich rodiče zažívají samy děti. Některé se těší, u jiných převládají smíšené pocity. Jsou tací, kteří se bojí a rozúskotňuje je jakákoliv zmínka o chození do školky. Nejsilnější emocí, kterou děti pocítí při nástupu do mateřské školky, je odloučení od rodičů, většinou od matky. Samozřejmě vždy záleží na povaze dítěte, rodinné situaci i na tom, jestli maminka první tři roky s dítětem byla nepřetržitě. Celková adaptace pak nejvíce záleží nejen na dítěti, ale především na rodičích, na jejich sebevědomí a sebekázni. A nejen to. Vezměte si, jaké pocity v tomto okamžiku musí zažívat dítě z rozvráceného vztahu nebo rozvedeného manželství?

V Česku se rozpadá téměř polovina manželství. Průměrně spolu lidé vydrží 13 let, nejčastěji se ale rozcházejí po třech až pěti společných letech, což zákonitě znamená v době, kdy mají malé děti předškolního věku. Co všechno musí jejich hlavy a srdce zažívat, když odchází jeden z rodičů a do toho mají ještě ideálně v pohodě „hupsnout“ do první důležité instituce v jejich životě, kde po nějaký čas během dne neuvidí ani jednoho z rodičů? Dítě z rozvedených rodin prožívá vše znásobeně, intenzivněji. Reakce dítěte na spory mezi rodiči může být různá. Odvíjí se od věku dítěte, od jeho vlastností, temperamentu, charakteru, od toho, jak bylo zvyklé již v minulosti bojovat s různými překážkami, jak se jim dokázalo s pomocí dospělého postavit. V mnoha situacích jsou reakce psychosomatického původu, kdy chce dítě na sebe, často podvědomě, upoutat pozornost.

Noční běsy nebo pomočování

Některé děti zažívají noční úzkosti (pramenící z traumatických situací, které zažily přes den) ve formě nočních běsů, kdy nemohou spát, budí se, mají tzv. zlé sny. Ráno jsou vyčerpané, jako by celou noc farály v dole. Ačkoliv už se svém době dokázaly s bravurou vyřešit svou osobní hygienu, v době rozchodů rodičů se začnou znovu pomočovat. Některé děti vlivem těžké stresové reakce začnou koktat, zadrhávat se, protože se nedokážou se svými emoci rodičům vyjádřit. Jiné děti začnou trpět nechutenstvím a poruchami příjmu potravy. A do těchto těžkých chvil musí začít chodit do školky, protože jeden z rodičů - opatrovníků (častěji matka) musí začít pracovat, aby se s dítětem uživila, čili své dítě musí umístit do školky. Není toho na tak malé tělíčko a hlavičku příliš? Samozřejmě, že je.

Mluvit a cucat

Většina z nás, rodičů, nechce své malé ratolesti cpát léky, které ani neřeší příčinu, ale tlumí důsledky. Na západní medicínu by měla přijít řada až v krajním případě. Na prvním místě je třeba s dítětem mluvit, mluvit, mluvit. Vše mu úměrně věku vysvětlit, fakta nezatajovat, ale ani neříkat zcela na rovinu (např. tatínek s maminkou není, protože ji už nemiluje). Je nutné vybalancovat určité nemírumilovné vztahy mezi oběma dospělými tak, aby dítě na tom co nejméně tratilo. Tak jak tak, dítě bude rozvodem svých rodičů navždy poznamenáno a je na zralosti naší dospělé osobnosti, abychom své problémy a spory nepřenášely na dítě a vnímali v této chvíli především jeho potřeby touhy a strachy. Například právě ve chvíli, kdy je na čas opuštěno rodiči a vpuštěno do kolektivu svých vrstevníků a paní učitelek. Ač se vám to může zdát směšné, jsou to z jejich úhlu pohledu převeliké korky do života. Proto kromě pravidelné komunikace se svými dětmi jim můžeme v těchto chvílích pomoci např. čistě přírodními biobachovkami, cucacími pastilkami „První pomoc“, které dítě zklidní a zharmonizuje jeho dušičku. Ovšem nejen děti, ale i maminky zažívají v těchto situacích horké chvilky. Strach ze samoty, odloučení od dítěte hraje i na jejich strunu. Co dělat v takovém případě?

Odloučení. Strach a sebedůvěra.

„Pokud však na tyto pocity dojde, Bachova terapie pro maminku doporučuje kombinovanou esenci Závislost,“ radí terapeutka Romana Kotěrová. „Název zní trochu fatálně, ale jde především o to, odbourat negativní puzení k přílišné závislosti na dítěti a tím i pocity s tím spojené, jako je úzkost a smutek,“ vysvětluje terapeutka. U každého dítěte je adaptace různě dlouhá. Proto Romana Kotěrová radí: „Nejen v prvních dnech můžete sobě i ratolesti naordinovat První pomoc ve formě spreje. Stříknete ji přímo do úst před odchodem do školky, kdy je dítě nejvíce vystaveno vašim emocím.“ U rodičů je pro zdárný průběh adaptace nejdůležitější klid, rozhodnost a pozitivní myšlení, kteréžto emoce pak snadno posílá směrem k dítěti. Neustupujte, buďte laskaví a láskyplní, ale tváří v tvář dítěti rozhodní a přesvědčiví v tom, že věříte, že noví kamarádi, paní učitelky, hry i prostředí ho jenom obohatí a přinese mu nové zážitky a dovednosti.