Tento příběh bych chtěla věnovat zejména těm, co v životě našli, ale i ztratili, a tím pádem vědí, co to znamená. Ale i těm, co to ještě nezažili a určitě je k těmto situacím jednou život zavede...

Začalo to jedním krásným slunečním ránem, stejným jako každým o prázdninách, kdy jsem se poprvé zakoukala ven z okna a pochopila, co vlastně vidím... Viděla jsem jen tvrdou REALITU a to jak rychle letí okamžiky, které se odehrají v životě úplně obyčejné puberťačky. V lidech, kteří se například zachovali k němu špatně, nebo naopak ho bránili a zachovali se k němu hezky převládají zvláštní pocity, které málokdo dokáže rozeznat a dát je najevo. Ale tak jako Já se každý musí někdy vymluvit a všechno někdy vychrlit, protože pocity, které v něm převládají, se nedají udržet a v lidech to vzbuzuje pocity viny a nebo štěstí, proto se se svými pocity potřebují s někým podělit.

A proto jsem se rozhodla se se svými pocity podělit s vámi... Je to velmi jednoduché, dívka se poprvé pořádně zamiluje a už to s ní jde s kopce, totiž přesně tak se to stalo mně. Nějdřív to u mě byly takové ty platonické lásky, jako když se mi někdo hrozně líbí a podobně, ale ve věku kolem 15 let si začínáte všímat všech podrobností a zkoumat samy sebe a své okolí. Bylo pro mě hodně těžké překonat sama sebe a kouknout se na sebe z jiného pohledu. Vždy jsem si připadala ošklivá, nezajímavá a nudná, ale jednou do mě vrazil na ulici nějaký takový zvláště nevýrazný kluk a řekl: „Milá slečno, hrozně se omlouvám , přece slečny jako vy nemůže přehlédnout nikdo“!! Nejdříve jsem z toho byla tak nějak na měkko, ale později jsem si uvědomila co tím chtěl ten chlapec vlastně naznačit. Bylo to něco, co jsem potřebovala slyšet a v tu chvíli mi život najednou připadal barevnější a zábavnější.

Postupem času jsem se začala hodně měnit, ale například spolužáci, učitelé nebo kamarádi, se kterými jsem dost často, si toho vůbec nevšimli, protože se mnou jsou každý den a tím pádem to nějak nezpozorovali. A tenhle rok, když jsem jela na tábor, změnila jsem jak vizáž tak i povahu a připadalo mi, že i tak to bralo mé okolí. Spousta holek z tábora z minulého roku, se kterými jsem se například chtěla bavit, ale neměla jsem vlastně ani o čem, mi tento rok připomněly něco, co je pro mě dávnou minulostí. Změnila jsem se moc a jsem za to ráda. V minulosti jsem udělala mnoho chyb, které bych teď chtěla napravit, ale bohužel to jednoduše nejde, protože za svou minulostí se neotáčím ráda, tak mi jí stejně nějací lidé jistě rádi připomenou, ale pro mě je to pouze ohlédnutí za tím co bylo a co doufám už nikdy nebude, protože kvůli tomu co bylo jsem se chovala k těm, co jsem si chtěla získat nespravedlivě, dokonce jsem i lhala, ale jak říkám neotáčím se za tím ráda, ale ráda si to připomenu, ty časy kdy jsem ještě byla „MALÁ HOLKA“...

A když říkám, že mi svět přijde barevnější a zábavnější a chovám se jinak, je to kvůli mé změně, která přinesla ztráty i nálezy, kterých teď vůbec nelituji a jsem ráda za to, že jsem v kamarádce Míše našla nejlepší kamarádku, i přesto že jsme se v minulosti nesnášeli a dost pomlouvaly!

Děkuju moc taky Ondrovi Svobodovi a Míše Berglové za to co, jsem si uvědomila až později a taky za to ,že jsem si to uvědomila hlavně kvůli nim, protože to oni stáli za mou velkou změnou, ale hlavně děkuju tomu pro mě teď už výraznému klukovi, který mě dal odvahu s tím něco začít dělat...

Vaše Janča:)

Máte vlastní podobnou zkušenost? Chcete se s ní podělit s ostatními? Napište nám svůj příběh a pošlete ho do redakce na info@babinet.cz. Třeba zrovna Váš příběh pomůže jiné ženě v podobné situaci, kterou jste řešila nedávno Vy.