Nejeden rodič svého potomka si posteskne, že to jejich dítě tak „zlobí“. Zlobení je přirozeným projevem života a zlobení k dětem patří. Děti se neumí ještě přizpůsobit společenským normám. Máme přirozené neškodné zlobení dětí, ale také závažné zlobení – ubližování svým vrstevníkům, nebo dokonce trápení a týraní jiných. Útočnému chování dětí se říká agresivita. Bohužel ji neustále přibývá a neměla by nám dospělým být lhostejná. Více agresivity mají muži, než ženy a tak to je i u chlapců a holčiček. Čím to je? Je to dáno biologicky. Už v předškolním věku je přístup chlapců ke světu agresivnější. Mají zálibu v útočných a bojových hrách.

I když maminka synkovi nekoupí atrapu zbraně a nebude podporovat jeho záliby v těchto hrách, probudí se u něho stejně zájem o hru na policisty, nebo vojáky. I ve školním věku chlapci rádi preferují hry, v nichž se zápasí a dokazuje se síla. Ale i v těchto hrách je nutno dodržovat pravidla (box, bojová umění, každá hra má svá pravidla).

Pokud si dítě svoji agresivitu nevybije sportem, potom svoji nahromaděnou energii použije k tomu, aby si na jiném vrstevníkovi vymohl silou to, co se mu líbí a čeho se mu nedostává. Někdy svého vrstevníka poníží a citově ho zraní, jen aby si dokázalo svoji nadřazenost. Toto chování je vlastně projevem nevyzrálé dětské osobnosti.

Předejít tomuto druhu agresivity u dětí je snadné. Stačí dát dětem hodně pohybu, starším dětem potom možnost se realizovat ve sportech, kde třeba při fotbale vybijí svoji přebytečnou energii a poté si nebudou negativně všímat spolužáků. Ne každé dítě, které je úzkostné je agresivní. Ale pokud k tomu dojde, jedná se o vážný psychologický problém. Agrese je necivilizovaná obrana dítěte proti úzkosti. Bojí se starších a silnějších spolužáků, nadává a ubližuje mladším a pozornost si vynucuje fyzicky na mladších. Vrstevníci si od takových dětí raději udržují odstup a neradi se s nimi dostávají do konfliktu. Pokud nás agresivita našich dětí nenechává v klidu, je lepší vyhledat psychologa a ten odhalí příčiny takovéhoto úzkostného chování u našeho dítěte. Některé děti, které trpí jistým citovým nedostatkem ze strany rodičů, hledají útěchu v jídle a přejídají se. Mnohdy se zaměřují jen na sebe a na své prožitky, jindy ubližují jiným dětem, ponižují je, týrají zvířata a prožívají při tom pocit sebeuspokojení. Tomuto chování se říká že je psychopatické a většinou okolí uniká skutečnost, že zdrojem takovéhoto chování dětí je citové neuspokojení. V těchto případech je nutná pomoc psychologa a náprava je zdlouhavá a náročná.

Rodiče by si měli už v předškolním věku dítěte všímat, proč zrovna rozbíjí hračky ostatním dětem. Není pravidlem, že toto chování je spojováno vždy s agresivitou, týká se to jen vyjímečných případů. Pokud se dítě cítí rozčilené, zvyšuje se u něho hladina hormonů stresu. Zatím co dospělý jedinec „bouchne“, něčím třískne, tak dítě ze stresu rozbije hračku, či namalovaný výkres svého sourozence. Proto je potřeba, aby se rodiče svým dětem dostatečně věnovali a měli na ně čas. Nehledejme řešení jak dítě za přestupek potrestat, ale najděme si čas na vysvětlení jak tyto projevy odstranit. Jedině tak můžeme předejít agresivnímu chování dětí. Nezapomeňme, že dítě potřebuji hodně naší lásky a pozornosti. Jedině tak dítě získá jistotu, že rodiče tu jsou jen pro něho a poradí kdykoliv je to nutné.

U dětí, které jsou agresivní z důvodu psychické nemoci, je nezbytně nutná spolupráce s odbornými lékaři.

(Máte téma, které chcete zveřejnit Pod lupou? Zašlete na info@babinet.cz Stanoviska zde uvedená nemusí vyjadřovat názor Babinet.cz)