Děti mají za sebou už skoro měsíc školy a pro řadu z nich bylo zvykání si na školní aktivitu, disciplínu a pevný režim složitým úkolem. Když k tomu ještě přičteme udržení pozornosti při výuce a plné soustředění na probíraný předmět a tématiku, patří září k nejrizikovějším měsícům školního roku. Učení však může být někdy snazší než se zdá, nápomocná tomu může být i zábavná a hravá forma. V současnosti totiž i do škol a školní výuky proniká stále více her a jejich zavádění má lepší výsledky než by se dalo čekalo.

Hry už nejsou chápány jen jako volnočasová aktivita a odvádění pozornosti od učení, ale pomalu se stávají součástí i některých učebních plánů. Dětští psychologové a oborníci na výuku totiž zejména v posledních letech zaznamenávali stále klesající pozornost a soustředění dětí na výuku. Děti totiž dokázaly udržet pozornost v průměru jen 15 – 20 minut a poté jejich pozornost klesala. Tomu odpovídalo i pamatování si probírané látky – nejvíce si děti pamatovaly právě v době, kdy byla jejich pozornost na nejvyšším stupni a se snižující se pozorností snižovala i schopnost vybavit si učivo.

Spojení učiva se zážitkem

Pedagogové a dětští psychologové tak hledali formu výuky, která děti zaujme, probudí v nich zájem o učivo a zároveň je nebude unavovat. Výzkumy však daly prakticky za pravdu už Janu Amosi Komenskému a jeho škole hrou, která v současné době i díky moderním technologiím nabírá na nových rozměrech.

Nyní je trendem hlavně zapojování moderních technologií a interakce i do výuky nejmenších dětí, přičemž se rodiče nemusí bát prohloubení jejich závislosti na tabletech nebo na hraní počítačových her. Cílem především je spojit učivo se zážitkem, kdy díky tomuto prožitku dochází k propojení neuronů v mozku dítěte a to si pak učivo lépe vybaví, právě skrze zážitek.

Dalším důvodem proč se koncepce her ve výuce setkává s úspěchem je fakt, že dítě potřebuje celou řadu impulsů a pokud je hra vybavena například i audiostránkou, je pro dítě také lépe uchopitelná. Nehledě na to, že některé děti, a to zejména ty, které disponují hudebním sluchem, mají lepší audio paměť a i díky intonaci si dovedou lépe pamatovat.

Děti se učení nebojí

Na prvním místě při výuce však zůstávají děti a jejich reakce a schopnosti zvládnout dané učivo. Všechny předměty sice nyní ještě není možnou vyučovat hrou, ale tam, kde to jde se už nyní setkávají pedagogové jak s lepšími výsledky dětí, tak i s jejich pohodovějšími reakcemi na probíraná témata.

Děti se tak učení a školy přestávají bát, dokonce se na některé hodiny těší a chápou je jako odreagování. Angličtina, zeměpis, přírodopis, hudební výchova nebo dějepis a trochu i literatura – zde všude je možné učit děti hrou nebo zábavnou interakcí knihy a mluvicí tužky (např. Kouzelné čtení, Atlas svět, Svět zvířat).

Pedagogové potvrzují hlubší znalosti žáků

Kvalitnější znalosti bez dlouhého domácího „šprtání“ začínají potvrzovat i pedagogové, kteří měli možnost vyzkoušet si hry ve výuce nebo výuku pomocí interaktivních mluvicích knih. Děti podle jejich slov stráví méně času s domácí přípravou na hodiny, zkoušení a písemky a někdy i v případě, že na hodiny náležitě nepřipraví jsou schopny si informace vybavit a udržet je v paměti dlouhodobě.

Zdá se tak, že cestou k moderní formě výuky bude právě propojení knih s moderními technologiemi nebo rozšiřování herní složky ve výuce daného předmětu.