Nenajdeme na světě mnoho těch, kteří by nikdy nepřišli do styku s čajem. A není snad na světě nápoj, který by měl za sebou takovou historii a který představuje tak významnou součást lidské kultury. Právě nad šálkem čaje se často scházeli králové a císaři, kteří rozhodovali o dalším osudu svých zemí, i světových dějin. A zatímco pro jedny představuje pouze nápoj, při kterém se uvolní tělo i mysl, pro jiné zase znamená celoživotní studium a životní filozofii. Patříte do některé z těchto skupin? Co pro vás čaj znamená a chcete se o něm něco dozvědět? V prvním díle našeho seriálu o čaji se podíváme do jeho historie a také na to, co nám čaj může přinést. Výprava do světa tohoto tajemného nápoje, právě začíná!

Legendy a historie

Ačkoliv byl čajovník znám již pravděpodobně v době před pěti tisíci lety, první zmínky o jeho pěstování v Číně pocházejí až z roku 221 př. n. l. Dobové svitky dokládají, že tehdy byla zavedena daň z čaje a ten se tak stal jedním z hlavních zdrojů příjmu státu. Nápoj je v Číně dodnes nabízen hostům na znamení přátelství.  K objevení čaje se váže hned několik legend. Tou nejznámější je příběh císaře Šen-nunga (2737 – 2697 př. n. l.). Byl známý tím, že pil pouze vodu, která byla převařená. Jednoho dne mu však vítr zanesl do jeho misky tři listy čajovníku a voda díky jejich louhování získala známou zlato-hnědou barvu. Když císař tuto tekutinu ochutnal, zjistil, že je velmi chutná a osvěžující. Traduje se, že pil takto připravený nápoj každý den právě od onoho dne.

„Čaj probouzí dobrého ducha a moudré myšlenky. Osvěžuje tělo a uklidňuje mysl. Cítíš-li se skleslý, dodá ti odvahu.“ – Šen-nung, čínský císař a učenec

Vývoj čaje v Číně procházel několika stádii. Za dynastie Chan (206 př. n. l. – 220 n. l.) se čaj používal především jako lék, potravina, či obětina. Byl používán především při bolestech hlavy, poruchách trávení, při únavě, poruchách soustředění, či zrakové slabosti, nebo revmatismu. Až teprve v pozdější době začal být i oblíbeným nápojem například mezi mnichy, či literáty a básníky. Ti o něm vytvořili písně, básně a příběhy, které se dochovaly dodnes a připomínají čaj nejen jako lék, ale i jako součást kultury. V období dynastie Tchang (618 – 907 n. l.) také vznikla první, několika svazková publikace o čaji. „Kniha o čaji“ (Čcha ťing), kterou sepsal čajový mistr Lu Jü, popisuje nejen jeho historii, ale i přípravu a všechna potřebná náčiní ke správné přípravě nápoje. Svého vrcholu dosáhlo čajové umění za dynastie Sung (960 – 1279). V této době se lišilo především samotné zpracování čaje. Ten byl nejprve napařován, poté zpracován na prášek a nakonec lisován do nejrůznějších tvarů. Povětšinou šlo o cihličky, či oválné čajové „medaile“. Oblíbené byly především ty, které měly zdobení v podobě vylisovaného obrázku draka a fénixe – symboly císařského páru. Byla to také doba, kde čaj přestával platit za výsadu císařů a začínal pronikat do celé země.

Zajímavost: “Čajová válka“ – oblíbená hra lidu. O co přesně šlo? Kousek čajové cihličky se zabalil do bílého papíru, klepáním se rozdrtil najemno a ještě roztloukl v hmoždíři. Vzniklý prášek se poté prosel jemným sítem a vznikl tak ještě jemnější prášek. Ten se pak dobře „vznášel“ a na vodě mohl vytvořit „květy“. Prášek se poté co prošel sítem, dal do vyhřáté misky a s trochou vody se rozmíchal na prášek. Voda se přidávala po kapkách a šlehala se metličkou na čaj. Vybraná porota pak sledovala barevný tón a stejnoměrnost „květu“. Ten měl mít bílou barvu a sledovalo se také, jak dlouho zůstával prášek přichycený na okraji misky. Čím déle to bylo, tím příznivější byl posudek poroty.

Mimo čínské území nápoj z čajovníku ovlivnil nejvíce Japonsko. Tam se dostal díky čínským budhistickým mnichům mezi lety 520 a 800 našeho letopočtu. Neví se přesně, zdali byl čaj do Japonska přivezen za účelem prodeje (jako lék), nebo jestli byl pašován přes hranice. Ať to bylo jakkoliv, chutný nápoj japonskou kulturu ovlivnil v obrovské míře. Zprvu byl (stejně jako v Číně) výsadou pouze pro císařskou rodinu a až poté, zhruba v období dvanáctého století, se začal šířit mezi lid.

„Čaj je skutečným elixírem, léčivým nápojem, zázračným prostředkem, jak život prodloužit.“ – Eisai, japonský budhistický mnich

Důležitou součástí japonské kultury pití čaje se pak stal čajový obřad – čanoj. Pro jeho vývoj byl důležitý vznik „cesty čaje“ (čadó), ve spojení se zen-budhismem a taoismem. Třemi hlavními zakladateli byli Šukó (mnich), Džóó (básník) a Sen no Rijkú (největší čajový mistr své doby). Umění přípravy čaje a pití čaje bylo díky této cestě nyní chápáno jako cesta učení, zaměřená na dosažení spirituálních a duchovních výšin. Čajový obřad rozhodně není pouhá estetická hra.

Do Evropy se čaj dostal v 16. století, prostřednictvím křesťanských misionářů a námořníků. Zpočátku se s ním obchodovalo především v Nizozemsku, odkud se poté přesunul i do ostatních zemí. Spolu s čajem se na starý kontinent dostával také čínský porcelán. V Evropě je čaj mimo popíjení stejně jako v Číně podáván, jako lék. Zemí, která našla v čaji největší oblibu, se stala Velké Británie. Byla založena Východoindická společnost, která zajišťovala dovoz čaje do Británie až do roku 1833. Tento obchod s Čínou se řídil vždy velmi přísnými pravidly. Cizinci například nemohli do země vkročit a všechna obchodní jednání se odehrávala zásadně v přístavech. Za obdržený čaj se také muselo platit výhradně v hotovosti stříbrnými mincemi. Později se čaj dokonce začal vyměňovat za opium, což vedlo k takzvaným „opiovým válkám“, které ohrožovaly všechny obchody mezi oběma zeměmi.

„Na pití čaje je vždy vhodná doba“ – Lewis Carrol (vlastním jménem Charles Lutwidge Dodgson), spisovatel a matematik

Pití pro zdraví i dobrou náladu

Obsah účinných látek se samozřejmě liší podle kvality čajových listů. Obsah často vyzdvihovaných tříslovin, závisí podle oblasti pěstování, podnebí, ale i metodě sběru. Mladší a menší listy obsahují větší obsah kofeinu (známý také jako thein), zatímco starší a vetší listy méně. Čaj obsahuje stimulační látky, které pomáhají uvolnění. Popíjení tohoto nápoje si tak proto velmi často spojíme s klidným prostředím. Pokud se jedná obsažený kofein, má jiné účinky než kofein v kávě. V čaji se totiž váže na třísloviny, proto se uvolňuje postupně a jeho účinky trvají delší dobu. Zelený i černý čaj obsahují minerální látky a stopové prvky, které můžeme považovat za přírodní léčiva. Obsažené třísloviny v čaji působí protizánětlivě, uklidňují střeva a žaludek a mají léčivé účinky na sliznice dýchacích cest při nachlazení. S tříslovinami souvisí i doba louhování. Čím déle čaj louhujeme, tím více tříslovin se uvolní. Chuť však bude trpká. Čaj bychom však neměli louhovat dlouho. Z obsažených látek ještě zmiňme theofylin, který povzbuzuje krevní oběh a uvolňuje kreče. Podle nejnovějších výzkumů lze pitím čaje snížit riziko srdečního infarktu a vzniku rakoviny.

Zajímavost: Víte, že čajové lístky se mohou použít jako hnojivo na zahrádku? Listy mají také vlastnost odstraňovat zápach. Vychlazené čajové sáčky také můžeme přiložit na unavené oči.

TIP: Na závěr pro vás máme tip! Zkuste okusit jeden z výborných bílých, zelených, či černých čajů ze specializovaného obchodu čajem a čajovým příslušenstvím http://www.cesky-orient.eu/.

V příštím díle se dozvíme něco o druzích čaje a o jeho přípravě. Těšit se také můžete na novou soutěž o krásné ceny s čajovou tématikou!

Zdroj: Publikace Čaj

 

Napsal: Jiří Frydlewicz