Autor: Ďábel sám

 

Otázka skonu

 

Možná se zítra proměním v prach

možná, že zítra zetleju v zemi

stavím se čelem, nemaje strach

ač ve mně smutek pomalu pění.

 

Čekání na zázrak co život změní

je jenom ztráta daného času

ještě než tělo ulehne k zemi

čekáme na dotek božího hlasu.

 

Nikdo z nás neví čím zítra budeme

nikdo z nás nezná soukolí osudu

ačkoliv sny své po léta kujeme

hledáme bohatství, zdraví, pohodu.

 

Každému z nás cosi je dáno

každému z nás přiznán je čas

buď to  stihneme, pak bude nám přáno

nebo nám život přerazí vaz.

 

Zbožnost není pradarem přírody

zbožnost nám byla dána

někdy je pocitem víry a výchovy,

která v nás roste či strádá.

 

Denně se peru se stejným pocitem

denně mě na prsou svírá

kdepak se po smrti ocitneme

kampak se duše odebírá?

 

Vrátí se zpět do původu zdroje

nebo se rozplyne v temnotě

budeme součástí rozkladu hnoje

nebo snad znovu v životě?