Nevím, jak vás, ale mě vždy vytočí, když mi někdo něco slíbí a to pak nesplní. Nevrátí včas půjčenou věc, nepřijde na dohodnutou schůzku, nepošle slíbené materiály, prostě nedodrží své slovo. Zjistila jsem však, že skutečných lhářů-profesionálů je mezi námi poměrně málo. Většinou nedodržujeme sliby jen v některých oblastech a často neúmyslně. Třeba zásadně nestíháme termíny. Potom vracíme pozdě vypůjčené knihy do knihovny i přátelům, někdy sami zapomínáme, že jsme si nějaké půjčily. Někteří psychologové tvrdí, že pokud něco zapomeneme udělat, pak jsme to vlastně udělat nechtěli, třeba nevědomě. Tak si říkám, něco na tom bude, když jsem posledně neumyla schody. Nebyla to náhoda...

Smutnou kapitolou jsou nedodržené sliby ve vztazích. Ale ruku na srdce dámy, neočekáváme od našich protějšků někdy moc? Je v silách muže jednoho dne něco slíbit a pak to celý život dodržovat? Vzpomeňme si na svá novoroční předsevzetí, kolik jsme si jich splnily? Byly to sliby sobě samé, ale velmi důležité. Splnily jsme si je samy sobě? Všechny? Jaksi automaticky počítáme s tím, že sliby sobě plnit nemusíme, ale druzí pro nás ano. Proč vlastně? A tak si dnes už dvakrát rozmýšlím, než něco slíbím. Co kdyby...

(Máte téma, které chcete zveřejnit Pod lupou? Zašlete na info@babinet.cz Stanoviska zde uvedená nemusí vyjadřovat názor Babinet.cz)