Život se vrtí sem a tam a člověk se nestačí divit. Obzvláště člověk mladý, nezkušený, tudíž stále ještě nevědomý a obvykle všemu otevřený.

Nepravděpodobná romance jednoho z nejoriginálnějších režisérů současnosti Ivana Vojnára je toho nejlepším příkladem.

Pan režisér filmově ztvárnil skutečný příběh dvou mladých žen a do hlavních rolí obsadil Bereniku Kohoutovou /Luisa/, Alžbětu Pažoutovou /Erika/, Patrika Děrgela /Igor/, Veroniku Freimanovou /primářka/ a také sám sebe v roli psychiatra.

Luisa je děvče krev a mlíko, tudíž muže přitahuje jako magnet. Zřejmě řízením osudu se stane, že její manžel Igor se krátce po začátku jejich společného soužití projeví coby totální psychopat, usurpátor, násilník a děvkař. Jak to obvykle u takových týpků funguje, on si může dělat, co se mu zlíbí, ale běda, kdyby Luisa vybočila z jím nalajnované řady.

První výhybka spočívá v touze Luisy stát se herečkou, což působí jako spouštěč všech následujících událostí. Igor po neustálém týrání své manželky, nakonec spáchá demonstrativní sebevraždu.

Erika je dalším prototypem mladé ženy, jež sice působí spíše jako muž, ale přesto i ji muži pronásledují a nakonec také postupně likvidují. Nebo ona je?

Dva zcela odlišné životy Luisy a Eriky se v jednom bodě protnou a vyústí v něco, s čím ani jedna z nich nikdy nepočítala.

Každá filmová postava je velmi osobitá, originální a nenechá diváka klidným. Naprosto fascinující je vztah člověka k člověku. Ať už terapeutický /Luisa se delší dobu nachází v psychiatrické léčebně/ či "pouze" lidský. Člověk se svou přítomností, pozorností, péčí a empatií snaží pomoci tomu druhému. Rozvinout jeho dobré, případně ho co nejvíce osvobodit od špatného, vysilujícího.

Nepravděpodobná romance mě přijde velmi pravděpodobná, pokud má člověk přijímající srdce. Také se říká otevřené, ale to ve mě spíše vzbuzuje pocit chirurgického zákroku či infarktu. Přijímající srdce neřeší, jestli ten druhý je takový či makový, prostě ho má rád a chce mu pomoci, udělat mu dobře, což udělá i jemu dobře.

Ivan Vojnár nejprve napsal literární povídku Erika z lásky, jež v roce 2007 obdržela druhou cenu Filmové nadace RWE a Barrandov Studia v kategorii nejlepší filmová povídka. O několik let později se pustil do natáčení filmu, jenž začíná jako drama, posléze se transformuje a končí jako melodrama. Spouštěčem bylo pro pana režiséra získání grantu od Státního fondu ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie.

Dovoluji si tvrdit, že jde o jeden z nejsilnějších snímků poslední doby. Je o obyčejných lidech, tisíce jich denně potkáme na ulicích a z jejích tváří často nejsme schopni vyčíst, čím zrovna prochází.

Palec nahoru dávám jednoznačně všem, všem bez rozdílu. Ať již hráli celou dobu, nebo se snímkem jenom mihli. Vždy přispěli nějakým komentářem, který dával smysl a přesně zapadal do celkového obrazu.

Tímto srdečně děkuji panu režisérovi a všem, kteří se na tomto snímku podíleli. Vám přeji hluboký divácký zážitek.

ČR 2013

Žánr: Drama/melodrama

Režie: Ivan Vojnár

Scénář: Ivan Vojnár, Jakub Zelníček

Hrají: Berenika Kohoutová, Alžběta Pažoutová, Patrik Děrgel, Ivan Vojnár, Veronika Freimanová

Premiéra: 7. 11. 2013

Zdroj foto: www.artcam.cz

Napsala Hana Kasalová