Skupina versus jednotlivec, přesněji řečeno týmová duše versus ego jedince. Ego s velkým E. Změň svůj přístup, změníš svůj život. Miluj život. Život bude milovat Tebe.

Jak stmelit bandu velmi silných osobností a vytvořit z nich partu kamarádů, kolegů, spolupracovníků, lidí, kteří dýchají jeden za druhého a vzájemně se podpoří? Prostě jak z nich vytvořit harmonickou rodinu?

Miluji hudbu, miluji pohyb, miluji život v pohybu. Stagnace je nejhorší stav, do něhož může člověk snadno zapadnout. Všechna témata již zmíněná od začátku mojí recenze vystihují, s čím přichází nový snímek režiséra Benson Lee Battle Of The Year.

Odvažuji se říci, že se jedná o nejlepší taneční snímek poslední doby.

Laz Alonso v roli hiphopového magnáta Dante Grahama stojí na vrcholu miliardové pyramidy, vystavěné na skutečnosti, že kdysi býval úspěšným breakdance tanečníkem. Na základě svého úspěchu se rozhodl sponzorovat americký tým snů, jež vyhraje legendární hiphopovou taneční soutěž Battle Of The Year ve francouzském Montpellier. Toť plán.

Nyní přichází realita. Dante oslovuje svého starého přítele a zároveň bývalého kolegu Jasona Blakea /Josh Holloway/, aby vybraný tým trénoval. Po boku se svým asistentem Franklynem /Josh Peck/ a choreografkou Stacy /Chris Brown/ se Blake snaží doslova zuby nehty stmelit všech třináct sobeckých individualistů v jeden tým dýchající unisono. Rivalita mezi tanečníky, Blakův alkoholismus a následně deprese i zoufalství celkově moc nepomáhají. Právě tvrdým alkoholem se Blake snaží vyrovnat se svojí tragickou životní situací - před dvěma lety přišel v dopravní nehodě o manželku a patnáctiletého syna.

Battle Of The Year není "jenom" o tanci, ale hlavně o novém fenoménu doby, který je rozhodující  pro úspěch - o fungujících týmech. I ty nejodolnější individuality postupně přicházejí na fakt, jak je důležité být součástí týmu, který společně buduje a spolu-pracuje. Individualismu a egu zvoní hrana. Egoismus je zdravý pouze v nezbytně nutných dávkách, ale v žádném případě v maximálním množství, v němž byl a stále ještě je mnohde praktikován. Notoricky známá věta "Jde přes mrtvoly", má čím dál tím kratší účinek, jelikož logicky navazuje na "Lehce nabyl, lehce pozbyl". Lidé se učí sdílet a podílet se na společném díle.

Josh Holloway odvedl bezkonkurenční herecký výkon. Životní potenciál jeho herecké postavy byl alkoholem a depresemi tak zakydaný, že bylo zřetelně cítit mužovo váhání při návratu do běžné reality. Rodinná tragédie ho pochopitelně těžce poznamenala, dá se říci, že až označkovala. Ginový dech, pot alkoholika, prázdný vteřinový pohled, který se vzápětí snaží rychle srovnat, aby si toho druhá strana nevšimla. Butylka vždy při ruce, lovil ji ze všech možných míst. Jeho pohledy na sebe sama do zrcadla hovořily o mnohém... Na druhé straně jeho trenérské výstupy před chlapci, kteří se učí být muži. Jeho nezaměnitelný hlas, posléze řev, pokud nebyl vnímán tak, jak právě chtěl. Muž mnoha tváří. Klobouk dolů, Joshi a zároveň velké díky! Z role plyne velmi životní ponaučení a ohromná motivace a inspirace pro ty, kteří to už zabalili nebo nad tím uvažují se skleničkou alkoholu v ruce.

Přeji vám hluboký divácký zážitek, nový snímek The Battle Of The Year prostě musíte vidět!

USA 2013

Žánr:   Hudební/taneční

Režie: Benson Lee

Hrají:   Josh Holloway, Laz Alonso, Josh Peck, Caity Lotz, Chris Brown ad.

Premiéra: 24. 10. 2013

Zdroj foto: http://www.falcon.cz

Napsala Hana Kasalová