Nad starou Prahou
Kampa - kouzelná chvilička,
dva stromy,
u nich lavička
a u ní člověk
tiše stál,
šibalství v očích,
dlouhý šál.
Vzduch ještě dlouho
smíchem zněl,
když ke své vilce
odkráčel...
Mám ráda
jeho citáty,
ten pathos
moudrem bohatý,
v každé písničce,
v každém kroku
platný pro dnešek
i na sto roků...
Posluchač sedí, ani nedýchá
při monologu Jana Wericha.
Vaše názory
Pro vložení komentáře se prosím přihlašte nebo zaregistrujte.