Miluji filmy, které vycházejí ze života. Napsal je život sám a člověk k nim přišel jako "slepý k houslím". Věřící by se mnou zřejmě polemizovali - ostatně vše má důvod a děje se z nějakého důvodu, že?  Nicméně je jasné, že v případě mnoha tzv. neuvěřitelných příběhů, zkušeností, historek, člověk pouze nevěřícně kroutí hlavou a jejich účastník je šťastný a neskutečně vděčný, že už je má za sebou.

Jedním z takových snímků je nový film Hluboko režiséra Baltasara

Kormákura (Severní blata a Kontraband). Podtextem či podtitulkem je Islandský zázrak uprostřed oceánu, který inspiroval režiséra, aby natočil strhující příběh podle skutečné události.

Ocitáme se v osmdesátých letech na Islandu -  v zemi překrásné divoké přírody. Hospoda praská ve švech, všichni holdují sladkému alkoholickému mámení a pábení. Pohoda, venku to fučí jako na Sibiři, hospoda je sice hlučná, špinavá, prochlastaná, ale alespoň do ní nesněží. Parta chlapíků se chystá na zítřejší výjezd na oceán. Musí zpět do práce, ryby "čekají". Muži se znají odmalička, ostatně Island je takový rodinný ostrov. Všichni tam jsou jako jedna rodina.

Příběh filmu se rozjíždí tak sugestivně, že mě mrazí a to jsem pouze divákem v dubnu roku 2013 a ne přímým účastníkem v březnu roku 1984. Po nečekaně silné bouři se nedaleko od pobřeží potápí rybářská loď a celá její posádka jde ke dnu. Pouze jeden muž - Guli /Ólafur Darri Ólafsson/ - nějakým zázrakem přežil šest hodin v Severním ledovém oceánu. Sám a bez pomoci doplaval ke břehu islandského ostrova a zcela promrzlý a naboso přešel pusté lávové pole. Nechával za sebou jenom krvavé stopy.

Jeho přežití se stalo zázrakem! Jak to že přežil, když ostatní pochoval ledový oceán? Cože…… povídal si s rackem? Nemožné... Tyto a spousty dalších otázek, spekulací, domněnek a vět zvolacích lítají prostorem z jedné strany na druhou. Na mnohé z nich neexistují odpovědi. Holt zázraky se dějí. Říká se "Vyjdi ze své zóny pohody, věř na zázraky a zažiješ je". Upřímně věřím, že Guli netoužil stát se mediální hvězdou ani pokusným králíkem. Šlo o zcela obyčejného mladého kluka, který prožíval radost a starosti

dvacetiletého muže. První lásky a nelásky, snoubení se s alkoholem a cigaretami, občas přišla nějaká ta rvačka či slovní potyčka. Jak se říká, normálka, nic zvláštního.

Guli mě naprosto fascinoval. Nejenom tím, že se během plavání k domnělému břehu a sebezáchraně modlil, povídal si s rackem, ale hlavně jeho vůlí přežít. Během strastiplných zmrzlých šesti hodin v Severním ledovém oceánu mu hlavou šel celý jeho život. Včetně jeho dluhů a poptávek vůči okolí. Jeho nesmělost vůči ženě, která se mu moc líbí. Co když už jí nikdy neuvidím a ona se nedozví, že o ni mám zájem? Pokud přežiju, musím jí to říct...

Vřele vám nový snímek režiséra Kormákura Hluboko doporučuji. Dostane vás nejenom do hlubin ledového oceánu, ale hlavně do hlubin lidské duše a její silné vůle překonat nastalé okolnosti a přežít.

Island 2012

Žánr: drama

Režie: Baltasar Kormákur

Scénář: Baltasar Kormákur, Jón Atli Jónasson

Hrají: Ólafur Darri Ólafssona, Jóhann G. Jóhannsson, Þorbjörg Helga Þorgilsdóttir, Theodór Júlíusson,  María Sigurðardóttir, Björn Thors

Premiéra: 25. dubna 2013

Přístupný: od 12 let

Zdroj foto: http://www.aerofilms.cz

Napsala Hana Kasalová