Ráda bych Vás pozvala do jedné malé obce, na velmi zajímavou akci. Výročí narození Josefa Jungmanna. (232 let).

Narodil se v Hudlicích, v obci, která se rozkládá západně od okresního města Berouna na okraji křivoklátské vrchoviny. Její dominantu tvoří skála obklopená lesy. Pověst říká, že ve skále se nachází jeskyně, ve které sedí panna v bílých šatech na kamenné stolici u kamenného stolu a šije košili. Každý rok na Velký pátek udělá jeden steh. Až bude košile hotová, přijde prý konec světa.

První písemná zmínka o vzniku obce pochází ze 14.století. Po vybudování Karlštejna založil Karel IV. v okolí města Berouna několik vesnic a i Hudlice patřily ke karlštejnskému panství. V letech 1425 až 1437 byl v Hudlicích rytířský dvorec. Obec střídala své majitele a její rozvoj byl přerušen husitskými válkami a válkou třicetiletou. Až kolem roku 1656 nastává díky rozvoji železářství rozkvět obce. Ještě dnes tu jsou ložiska železné rudy, těžívala se tu rumělka a v potocích se rýžovalo zlato.

V minulosti tu žilo mnoho horníků těžících železnou rudu, jejímž hlavním zdrojem byla až do 60. let 20. století nedaleká Krušná hora. V okolních lesích se nacházelo spoustu milířů, v nichž uhlíři pálili dřevěné uhlí pro železářské pece.

Podle další pověsti se v hlubokých lesích ztratil při lovu český kníže Oldřich, kterého našel uhlíř Matěj a nechal u sebe přenocovat. Na oplátku byl pozván na návštěvu k Oldřichovi i se svou ženou, a podle této pověsti napsal loutkář Matěj Kopecký svoji hru Posvícení v Hudlicích.

Jeden z německých přistěhovalců zde postavil chalupu, ve které se 16. července 1773 narodil, místnímu ševci a jeho ženě, šestý syn, kterého pokřtili Josef Jakub Jungmann. Jméno prvního Jungmanna se objevuje již za třicetileté války a sám Josef Jungmann píše později v dopise svému příteli Markovi, že "přišli sem nedobrovolně ze Saska". Tento jazykovědec, literární historik, překladatel, básník a publicista byl jednou z vůdčích osobností české jazykové národní kultury. Je autorem Česko-německého slovníku, mohutného pětisvazkového díla, které bylo přijato celým národem s nadšením. Dokázal, že český jazyk, do té doby podceňovaný a opovrhovaný, je živý, bohatý a rovnocenný všem světovým jazykům. Proto se Jungmann dožívá slávy jako jeden z mála českých vlastenců již za svého života. Básníci na něj psali ódy, naučné společnosti - Akademie, ho jmenovaly svým členem a posílaly vyznamenání. Císař Leopold mu daroval zlatý prsten a povýšil ho do rytířského stavu. V roce 1838 byl zvolen děkanem filozofické fakulty.

Revolučního roku 1848, který Jungmann celým svým dílem a životem pomáhal připravovat, se však nedočkal. Zemřel v listopadu roku 1847 oplakáván doslova celým národem.Pohřbu se zúčastnili nejenom Pražané, ale i davy venkovského lidu. Ti všichni přišli doprovodit "svého Jungmanna", patriarchu českého jazyka. Nikoli pohřebním vozem, jak bylo zvykem, ale na nosítkách, pod nimiž se vystřídali zástupci národa. Prostou rakev se vzácným břemenem odnesli až na olšanský hřbitov. Místo kytic, věnců a stuh, položili na víko rakve otevřený první díl Slovníku a prosté lístky vavřínu.

V letech 1822-1824 byla v obci postavena zděná budova školy, která nahradila roubenou školu a slouží dodnes. Hudlice patřily v této době k fürstenbergskému panství, vrchnost sídlila na hradě Křivoklát.

Z let 1874–1876 pochází pseudorománský kostel sv. Tomáše, jeho věž je další zdaleka viditelnou dominantou obce. Dříve tu stával skromný dřevěný kostelík. Zajímavostí je, že byl při stavbě nového kostela ten starý obezděn a zbourán až po dokončení stavby nové. Ve třicátých letech dvacátého století byl do obce zaveden vodovod a postavena budova kampeličky, ve které je dnes umístěn obecní úřad.

Hudlice sloužily jako středisková obec pro přilehlé obce Otročiněves a Nový Jáchymov. V současné době žije v Hudlicích asi 1200 obyvatel. V obci byl postaven chodník a nové silnice, opraven hřbitov, zrekonstruována památná kaplička zasvěcená sv. Janu z Nepomuku, kterou dali postavit rodiče Josefa Jungmanna.

Náš literární klub pozval do Hudlic starosta pan Pavel Hubený a sdružení Janua, kteří letos pořádali oslavu u příležitosti narození Josefa Jungmanna a současně vyhlásili literární soutěž „Mladoňování“. Překvapilo nás nejen počasí, které se po několika dnech dešťů rozhodlo slunečně usmívat, ale hlavně samotné přijetí. V Hudlicích o nás pečovali, jak o ty nejvzácnější hosty. Dopoledne jsme trávili seznamováním, autorským čtením a ochutnáváním připravených dobrot.

Samotný program začal ve 13,30 a zahájil ho starosta úvodním slovem.

Pak předal mikrofon těm nejmladším rodákům, kteří místo prázdninového užívání si připravili pásmo básniček a písniček, aby nikdo z návštěvníku nezůstal na pochybách, že mají český jazyk opravdu rádi. Poté bylo na programu vyhlášení literární soutěže a slovo dostala paní doktorka Čajová a dál náš literární klub přednesl vítězné práce. Po udělení cen jsme se spolu s ostatními návštěvníky přesunuli k domu Josefa Jungmanna, kde pan starosta spolu se senátorem, zástupkyní Matice české a žijícími potomky Josefa Jungmanna položili věnec a květiny.

Před domem pak bylo pro velké i malé nachystáno loutkové představení:"Co loutky dovedou" a po prohlídce domku a ochutnávce výborného domácího chleba, škvarkových placek a preclíků, jakoby z doby dávno minulé, ještě již zmiňovaná hra "Posvícení v Hudlicích".

Další program byl nachystán v kostele, kde za zvuku klavíru zazpíval berounský smíšený sbor několik písní náboženských, ale i lidových. A jak nejlépe zakončit takový krásný den? Samozřejmě zpěvem a tancem. A k tomu je nejlepší česká lidová písnička. A aby nás nikoho nezastihla žízeň či hlad, bylo tu také několik stánků s občerstvením a pro mlsouny s cukrovou vatou.

Je Vám líto, že jste nebyli při tom? Nezoufejte a už dnes si poznamenejte, že za rok se sejdeme znovu. Druhý týden v červenci. V sobotu. A Ti kdo píší verše se už dnes mohou pokusit získat některou z cen, protože další kolo literární soutěže "mladoňování" je již vyhlášen.