V červenci se v klubu Duplex v Praze konal Křest knihy Martiny Kopřivové SPOLEČNICE. S tímto kontroverzním románem s výmluvným názvem přichází autorka po předchozím biografickém bestselleru Ať si na to každej přijde sám – Zpověď modelky, který popisoval zákulisí modelingu včetně problémů s anorexii.

Hrdinky této knihy, dvě mladé ženy, se navzájem neznaly a netušily, kolik toho budou mít společného. Adriana si z ničeho nedělá hlavu, užívá si života a jejím jediným životním cílem je sbalit „nějakýho pracháče". Milada je spíše plachá, věčně nervní a pochybující bytost toužící po lásce a porozumění, jež postrádá ve své vlastní rodině. Okolnosti však tyto dvě protikladné ženy svedou dohromady a ony začínají pracovat jako „placené ozdoby" bohatých pánů v letech, jež se chtějí blýsknout na společenských akcích a nejen tam...

Jejich kariéra vrcholí v „erotickém salónu", kde se živí čistou prostitucí i pornobyznysem. Obě touží se z toho dostat, ovšem každý svým vlastním způsobem. Román je sice na rozdíl od prvotiny fikce, ale je postaven na autorčiných bohatých životních zkušenostech, které i přes mládí již získala.

Ukázka

...Měla jsem po krk nejen baru, kam choděj všichni, ale i kafetérie a mexické restaurace. Nemluvě o ženských časopisech se zaručenými fintami, jak na něj. Všude mi radili, že mám být záhadná, nedobytná a hlavně nezávislá, to že prý chlapy bere nejvíc. S celou nezávislostí jsem ale došla akorát tak do prdele. Všichni si mysleli, že jsem kurva, protože normální holky žijou od výplaty k výplatě a nenosí hadry cotture nebo jak se to řekne...

Business class do pekla

...Ve třídě se se mnou nikdo nebavil. Třídní vůdkyně Alena totiž prohlásila: „Ty vole, může bejt identifikovaná tím Ajdsem, tak vod ní radši dál." Přidala se Kamila: „Sem slyšela, že ty feťáci si to prej píchaj všichni z jedný stříkačky." „Když máš absťák, tak je ti to jedno, že je ta stříkačka použitá, seš ráda, že si máš vůbec čim píchnout, chápeš to?" rozčílil se Karel. Že by vlastní zkušenost? „To musí bejt asi hrozně silnej pocit, když jim to nevadí," zapojila se do diskuse přemýšlivá Zuzana. „Serou na pocity, potřebujou si šlehnout, je ti to jasný! Jenom vy ženský máte furt ňáky debilní pocity," brunátněl Kája, jindy třídní bavič...

...Alena myslela, že jsem infikovaná, nikoliv identifikovaná. I když to vlastně taky. Vždyť celá škola věděla, že jsme na pražským gymplu měli v každé lavici počítač, že jsem se chytla party v parku, že jsem se zamilovala a on mi utekl, že jsem skončila v nemocnici na kapačkách a taky v léčebně. A to má Ostrava přes tři sta tisíc obyvatel!