Co víme o dnešním postavení indické ženy ve společnosti? A co teprve o její úloze v minulosti? Indie je pro většinu z nás zemí stále tajemnou a málo probádanou. Kniha naší přední indoložky dr.Dagmar Markové Hrdinky Kámasútry, Historie indické ženy, kterou vydalo nakladatelství Dar Ibn Rushd, je věnována postavení indické ženy ve společnosti z dob nejstarších až do současnosti. Pomůže nám spatřit dosud málo známý svět. Autorka publikovala již řadu knih, odborných a populárních článků v ČR a cizině, zaměřených na náboženskou a sociální problematiku současné Indie, překládala moderní hindskou literaturu.

Knížka Hrdinky Kámasútry je jedním z výsledků jejího celoživotního zájmu a bádání o ženské problematice v Indii. Kniha začíná popisem nejstarších obyvatel Indie jako byli Dravidové, Arijové atd. Ještě tehdy někdy kolem 2.stol. před Kristem a 2.stol. po Kristu byl vypracován Manuův zákoník, učení o společenském řádu s důležitou úlohou indické ženy, který se pak cituje během dalších 2 tisíciletí. Indická rodina je velice konzervativní a patriarchální, mladá nevěsta patří především velmi rozvětvené indické rodině, pak teprve svému manželovi, o čemž svědčí zvyk říkat na venkově o „Bihárího snaše“, zatímco „paní Bihárí“ je známa spíš ve městě a u vzdělaných vrstev. Na manžele se nahlíží jako na boha, v tomto duchu se vychovávají děvčata, zatímco indičtí muži jsou odsuzováni za to, že jednají se svými ženami jako „s nábytkem nebo dobytkem“.

Druhou známou knihou je Kámasútra, poučení o rozkoši a erotice, která je přeložena do mnoha světových jazyků. Zvláštní postavení v Indii měly dévadásí, chrámové tanečnice, dívky zasvěcené bohům, které tančily před chrámovým božstvem a obsluhovaly členy vyšší kasty. Zvláštní postavení v Indii měly devadasi, chrámové tanečnice, které tančily v chrámech a obsluhovaly hosty. Zajímavou kapitolu tvoří vyprávění o „velkých Mughalkách“, milovaných manželkách a šikovných favoritkách. Nejlepší z nich Mumtáznal, která porodila svému panovníkovi 14 dítek, byl věnován nejskvostnější palác Tadžmahal v Agře, krása a harmonie kterého je známa a obdivována na celém světě. „Kéž máte osm synů“ je běžné blahopřání při indické svatbě i dodnes.

Pro běžného čtenáře a hlavně čtenářky jsou zajímavé indické „bizarnosti“, domlouvání dětských sňatků, kdy rodiče domluví, a hlavně i vykonají svatby svých ratolesti v útlém věku začínaje od dvou a více let, přičemž budoucí ženich a nevěsta vyrůstají každý zvlášť ve své rodině a teprve po dovršení puberty, někdy i ve 12 letech začínají žit manželským životem. Zcela nepochopitelným je zvyk upalovat vdovy na hranici po smrti manžela. Tento hrůzný zvyk sati upalování vdov zaživa na velkém ohni za ukrutných bolesti se zachoval dodnes. Ale proč je tolik smutku? Indie je mnohobarevná, co se týče lidí, jazyků, náboženství, zvyků a tradic. Každý v ní najde to, co hledá a co se bude líbit srdci, chuti a myšlenkám. Dosud mnoho lidé z celé Evropy a USA jezdí meditovat v různých ašramech – duchovních obydlích starých Mistrů a hledají zrnka pravdy a věčnosti. Pomáhá tomuto účelu i tato publikace dr. D. Markové, která má vkusné ilustrace na věčná témata milenci v noci a na zahradě, nechybí i seznam odborné literatury v češtině a ve světových jazycích.

Terorismus zasáhl i současnou Indii. Nejslavnější Indkou byla snad Indira Gandhiová (1917-1984), která byla zavražděna po 15 letech služby v čele Indie, její nelehký osud zdědila její snacha, Sonya Gandiová, Italka původem, avšak duší a přesvědčením Indka.

Knihu doporučujeme jako jedinečnou možnost nahlédnutí přes paravan, do ženské části domu zanában, kam je jinak dosud přístup pro všechny cizí osoby zakázán.