Galerii Langhans najdete ve Vodičkově ulici 37, Praha 1, otevřeno má út-pá od 12 do 18 hod, v sobotu a neděli od 11 do 16 hodin. Najdete v ní výstavu fotografií z arabského světa, která potrvá do 31. 7. 2005. Nenechte si ji ujít, stojí za shlédnutí.

Výstava představuje fotografie od dvanácti současných autorů, kteří se v arabském světě narodili nebo zde delší dobu žili. Předkládá tak obraz kultury odlišný od toho, který podávají média představující tuto oblast jako synonymum násilí, terorismu, fanatismu a potlačování žen. Autoři spjatí s některou z 22 arabských zemí vytvářejí osobitý portrét jejího světa, což vyjadřuje i název výstavy: „Nazar“ znamená arabsky vidění, pohled, reflexe. Zajímavým fenoménem je velké množství nadaných žen-fotografek, z nichž většina žije ve smíšeném manželství nebo v Evropě, a ve své tvorbě se zabývá otázkou vlastní identity. Výstava je výběrem fotografií ze stejnojmenné expozice, která se konala na podzim 2004 v rámci 11. fotofestivalu Noorderlicht v Nizozemí, a která byla vůbec největší expozicí arabských fotografií v západním světě. Podobně jako v Holandsku, je v Langhans Galerii Praha výstava rozdělena do dvou částí: „Pohled západníma očima“ a „Pohled arabskýma očima“.

Reza

© Reza s laskavým svolením / Courtesy: Webistan (France)

“Pohled západníma očima” je reflexí fotografů, kteří sice část života prožili v arabském světě, ale nyní pracují v Evropě nebo USA a na arabské země se dívají z vnějšku. Díky své osobní angažovanosti však podávají jiný obraz než média a zajímají se především o konfrontaci arabských modernistů a islámských fundamentalistů. V Langhans Galerii Praha zastupují tento pohled dvě fotografky z USA a Finska a tři fotografové z Polska, Nizozemí a Íránu. Alison Bradleyová (USA) zachycuje technikami, jež používali první fotografové na Středním Východě, tržiště, srdce arabské společnosti, která však nejsou častým námětem uměleckých fotografií. Jako protipól každodenní válce dokumentovala Laura Junková (Finsko) palestinskou rodinu na dovolené. Reza (Íránec žijící v Paříži) přináší studii postavení ženy v libyjské společnosti: ačkoli je Libye na poli ženských práv mezi arabskými zeměmi nejprogresivnější (ženy mají právo na vlastní majetek, rozvod a vzdělání), jsou stále omezovány: mohou pracovat pouze ve vlastním domě a musí se zahalovat do hidžábu. Belgičan Wouter Deruytter se dostal do komnat arabského šejcha – dokládá, že za moderní fasádou jeho dvora dosud vládnou tradiční arabské hodnoty. Výsledkem patnáctileté práce polského fotografa Zbigniewa Kosce je portrét Káhiry, města, které bývalo považováno za kulturní, intelektuální a náboženské centrum arabského světa.

Tarek –Al Ghoussein

Autoportrét 2 (U Mrtvého moře) 2002-2003 Autoportréty 2002-2003

© Tarek –Al Ghoussein

Mnoho z fotografů, kteří přinášejí “Pohled arabskýma očima”, se v rámci výstavy „Nazar“ na Západě představilo poprvé. V Langhans Galerii Praha jsou k vidění práce tří fotografů a čtyř fotografek. Anas Al-Shaik, který působí ve Spojených arabských emirátech, vystavuje svůj soubor Memory of Memories (Paměť pamětí), v němž poukazuje na nedostatek intelektuální svobody ve své zemi. Tématem DVD projekce Bruno Boudjelala, syna Francouzky a Alžířana, je zkoumání jeho vlastních arabských kořenů. Farida Hamaková dokumentuje osudy šíitských uprchlíků, kteří léta po skončené občanské válce přežívají ve zříceninách paláce Daheš v Bejrútu. Z Maroka pochází Lalla Essaydiová, která se ve výtvarně stylizovaných fotografiích zamýšlí nad postavením ženy a muže v islámu: zahalené ženy působí jako součást kaligrafické dekorace interiérů, z nichž nesmějí vykročit do veřejné sféry vyhrazené mužům. Rula Halawaniová (Palestina) vytváří série snímků západního břehu Jordánu, v nichž srovnává odlišné stopy, jež zanechali v krajině Izraelci a Palestinci. Maha Maamounová si v egyptské Káhiře všímá květinového dekoru šatů, který do tohoto rušného velkoměsta vnáší přírodu a klid. Tarek Al-Ghoussein ve své sérii autoportrétů v pozici teroristy kritizuje mediální klišé, s nímž bývají Palestinci podáváni.

Poznámka k historii fotografie v arabském světě

Vývoj fotografie v celé oblasti, která sahá od Maroka na západě až po Omán na východě, od Sýrie na severu po Súdán na jihu, byl ovlivněn starými islámskými zákazy zájmu o výtvarné umění. Většina arabských zemí nepovažuje fotografii za samostatný umělecký druh dodnes. Hned po vynálezu fotografie r. 1839 sice vznikaly snímky Egypta, Sýrie, Libanonu a Palestiny, ale vytvářeli je evropští fotografové posílaní sem vládními agenturami, archeologickými, náboženskými a misionářskými organizacemi. Tyto snímky odrážely spíš evropskou představu Východu než jeho skutečnou každodennost. Teprve dvě desetiletí poté začaly vznikat místní portrétní ateliéry.

Dnes existuje v arabských zemích především dokumentační fotografie, která se vyvinula jednak z potřeby reprezentace jednotlivých států (pohlednice, turistické průvodce) a dokumentace politických událostí (tito fotoreportéři pracují především pro západní tiskové agentury). Fotografické kurzy na univerzitách téměř neexistují, nanejvýš se jedná o teoretické přednášky na katedrách žurnalistiky a na výtvarných školách – praktická cvičení by byla příliš nákladná. Situace se sice pomalu mění (např. vydavatelé novin se snaží zlepšit jejich vzhled – u snímků však často nebývá uvedeno jméno autora), ale fotografie je stejně stále podceňována. Převažuje názor, že k pořízení dobré fotografie je potřeba především výborný fotoaparát, nikoli umělecký záměr.

Připraveno s použitím materiálů Langhans Galerie Praha