Na světě je mnoho forem náboženství, rozmanitých kultur a tradic a některé z nich jsou pro nás zahaleny rouškou tajemství. V nakladatelství PORTÁL vychází publikace s tajuplným názvem Mužův vstup zakázán od autorky Květy Klímové-Pumerové .

Po dočtení posledních řádků této knihy si uvědomíte, jak moc je člověk ovlivňován některými médii a jak klamný obraz si nechtěně vytváří. I ve mně pohled na zahalenou muslimskou ženu vždy evokoval slova "Islám a ženy rovná se útisk." Jak překvapující je zjištění, že tomu tak zcela není.

Tyto ženy se zahalují proto, aby nebyly hodnoceny pro nějaké materiální hodnoty, např. vzhled či tvary těla, ale aby byly posuzovány podle své osobnosti, laskavosti, inteligence... prostě podle toho, jaké ve skutečnosti jsou. A to je, přiznejme si, občas docela záviděníhodné. Samozřejmě, že základem všeho je jejich silná víra a s ní související zákony, které jsou striktně dodržovány.

Čtenářky si mohou vytvořit opravdu ucelený obraz o životě těchto žen a jejich přístupu k němu. Seznámí se s cizí kulturou, náboženstvím a zcela odlišnou mravní dimenzí. Pochopí, jaké místo ženám vymezil Islám, a že jejich postavení je zcela jedinečné a nepodobá se postavení ženy v žádném jiném systému.

Děj knihy se odehrává v Jordánsku, v malém tradičním městě, ve velmi uzavřené společnosti. Vypráví o tom, proč si muslimové schovávají peníze pod postelí, proč se ženy zamykají ve svých kancelářích v pravé poledne, o nezměrné víře v Boha, o divokých zásnubách a důležitosti zlata při námluvách, o tom, jak krásné je být ženou a mít dobré kamarádky. Součástí knihy je fotografická příloha dokumentující život, odívání a módu muslimských žen v Jordánsku.

O autorce:

Květa Klímová- Numerová je fotografka, publicistka, překladatelka a pedagožka. Šest let se věnuje antropologii. Rok pobývala v Mexiku, ve Střední a Jižní Americe, v Peru založila neziskovou jazykovou školu pro chudé. V roce 2004 žila v Jordánsku, kde studovala kulturu života místních žen

Ukázka z knihy:

... Jedna z mnoha představ, které o islámském světě "my ze Západu" (jak nás muslimové označují) máme, se týká vztahu společnosti k ženám. Konkrétně jde o to, že v arabské společnosti jsou to prý ženy, které něco nesmějí, někam nemohou nebo jsou přehlíženy jen proto, že jsou ženy….. Jedna z prvních Hanadiných rad naznačovala, že je tomu právě naopak. Tahle rada se týkala mužů a toho, jak s nimi mám zacházet.,,Mužů se neboj. Přehlížej je! Když jdu po ulici, nevidím muže. Nevnímám je. Neexistují pro mě. Jsou neviditelní…..“ říkala Hanadi, aby zklidnila mou hrůzu z vycházení na ulici. A opravdu tak jednala. Zdá se možná divné, že dívka zcela nezkušená v jednání s muži může udávat rady vdané ženě, pocházející ze společnosti, kde kontakt mužů a žen je součástí každé životní události - chozením do školy počínaje a plaváním v bazénu konče... Já jsem však rady potřebovala.

Právě proto, že usmát se na prodavače v obchodě a při odchodu se s ním rozloučit je pro mě normální a považuji to za slušné vychování. Zde se podobné zvyky neuplatní...