Již 21.června v Hradci Králové vypukne náš největší divadelní svátek. Tradiční rozloučení s divadelní sezónou bude letos velkolepé. Loni tento festival navštívilo 56 000 diváků, letos bude jejich počet možná ještě vyšší. Na podiích hradeckých divadel se představí také paní Eliška Balzerová. Její brilantní oduševnělý projev můžete obdivovat v hrách Julie, ty jsi kouzelná a Můj báječný rozvod. Zde přinášíme malý rozhovor.

Divadlu Na Fidlovačce vyhradil XI. ročník mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů celý den, a to neděli 26. června. Jak jste reagovali, když jste se o tom dozvěděli?

Měli jsme samozřejmě velkou radost, protože je to pro nás velká čest. Moc se na náš den v Hradci Králové těšíme.

Hodně jste si lámali hlavu, co z repertoáru Divadla Na Fidlovačce pro tuto příležitost vyberete?

Hra, kterou hrajeme dopoledne – Julie, ty jsi kouzelná ! – je od světově známého spisovatele a dramatika Williama Somerseta Maughama. V současné době je v kinech uváděn právě na toto téma film, který pod názvem Božská Julie natočil maďarský režisér István Szabó. Měla jsem možnost ho zhlédnout a musím říci, že je nesmírně kouzelný. Lidé, kteří ho viděli, se možná o to raději přijdou podívat na naše představení.

Pro vás ta neděle bude perná – v jedenáct dopoledne vystoupíte v roli Julie, ve čtyři odpoledne přidáte Můj báječný rozvod. Jaké dvě tváře herečky Elišky Balzerové festival zažije?

Julie – to je krásná role stárnoucí herečky, která neustále vyžaduje pozornost a to v divadle, jež vede její muž... Jde vlastně o příběh všech stárnoucích hereček, ovšem velmi roztomile napsaný a komický – do divadla přicházejí mladé herečky a ty starší je dovedou na jevišti krásně pomučit... Hra, s níž vystoupím odpoledne, je naopak současná, napsala ji Geraldine Aron a to o ženě, kterou náhle, v jejích padesáti letech, opustí muž a ona se s tím musí vyrovnat. Není to ale žádný tragický příběh, ani feministický pohled na věc, je to rovněž s humorem a nadhledem napsaná komedie. Myslím, že autorkou zažitá na vlastní kůži, a proto tak pravdivá.

V neděli večer půjdete do divadla třetice – tentokráte ale fandit do hlediště, protože v Divotvorném hrnci nehrajete...

Jestli budu mít ještě sílu, ale asi ano, protože budu chtít zažít, jak publikum zareaguje. Na toto představení bych diváky ráda pozvala ze dvou důvodů – jednak se na počátku tohoto roku slavilo sté výročí narození Voskovce a Wericha a naše divadlo má Divotvorný hrnec nastudovaný krásně. Divadlo Na Fidlovačce se na muzikály částečně soustřeďuje a Divotvorný hrnec byl úplně první muzikál, který se u nás hrál – Werich s Voskovcem ho do Prahy přivezli a se svolením amerických autorů mohli upravit tak, jak chtěli, což znamená, že ho trošku počeštili. A za druhé – protože v Divotvorném hrnci nehraji, tak mohu chválit – tento muzikál je krásně zrežírován Jurajem Deákem, a může se pochlubit vynikajícími představiteli Maršálka a Čochtana – Petrem Rychlým a Vaškem Svobodou. „Káče“ alternuje Michaela Badinková, kterou diváci určitě znají z posledního dílu filmových Básníků, s naší „fidlovačskou“ hvězdou Zuzankou Vejvodovou.

Režisér Deák je podepsán i pod inscenací Julie, ty jsi kouzelná!, představení Můj báječný rozvod jste ale nastudovala s Janou Kališovou. Je rozdíl, když vás na jevišti vede muž, anebo žena?

V tomto případě ano. Když jsem dostala do ruky monodrama Můj báječný rozvod, váhala jsem, protože to jsou ženská autorka, ženská představitelka, ženské téma... Říkala jsem si, zda by nebylo vhodné, aby se na to podíval někdo mužskýma očima. Ale pak jsem zjistila, že v té hře jsou situace, které může pochopit jenom žena. Jak řekl náš kamarád a ministr kultury Pavel Dostál, když se byl na představení podívat – „Kdybych to měl režírovat já, tak nevím, co bych dělal s tou gynekologií...“ Jsem ráda, že jsme oslovili Janu Kališovou – už jsme spolu jednu inscenaci dělaly a rozumíme si.

Divadlo Na Fidlovačce za diváky do jiných měst příliš často nevyjíždí...

Ono je to dáno technickými problémy. Divadlo Na Fidlovačce je dosti veliké – je pouze o půl metru užší než Národní divadlo – takže když my se doma rozmáchneme s velkou scénou, tak ona se pak leckam nevejde. Takže musíme volit, pokud nás pozvou, jen velká divadla.

Své divadlo jste si vybojovali a vybudovali. Díky tomu určitě v Divadle Na Fidlovačce panuje zvláštní atmosféra. Dokážete ji přenést na festival do Hradce Králové?

Já doufám, že ano. Naše divadlo je naše se vším všudy, my jsme se ho dotýkali, když vznikalo. Od diváků slýcháváme, že náš soubor vyzařuje jistou energii. Inscenace, které v Divadle na Fidlovačce vznikají, jsou tvořeny s velkou láskou a velkým nábojem. Věřím, že tu energii a ten náboj přivezeme do Hradce Králové a podaří se nám ho na diváky přenést!