Svého syna jsem od útlého věku vychovávala k samostatnosti. Jednou se mu to v životě bude hodit, říkávala jsem si. Ve čtyřech letech jsem ho běžně pouštěla samotného před dům. Samozřejmě jsem mu velmi důrazně vysvětlila, že se nesmí vzdálit z dohledu. Přesto jsem každých pět minut kontrolovala z okna, jak plní můj příkaz. Objížděl vždy na své trojkolce travnaté plochy pod naší bytovkou a byl nadmíru spokojený. Nevím, po kolikáté už jsem v tu sobotu vyhlédla z okna, ale najednou tam prostě nebyl. "Míšo, Michale!" volala jsem jak na lesy. Ale Míša nikde. Srdce se mi rozbušilo strachy. Kam se jen mohl podít? Vždyť ještě před pěti minutami tady byl! plašila jsem doposud klidného manžela. Vyběhli jsme ven a hledali ho kolem celého domu, ale po synovi ani stopa. To není možné, to nemůže být pravda! začala jsem plakat. Po další půlhodině marného hledání mě zachvátila panika.

Mamce jsem raději ani nevolala, abych ji nevyděsila. Nakonec jsem se rozhodla, že nahlásím ztrátu syna na policii. Seděla jsem zkroušeně u telefonu a promýšlela, co policistům řeknu, když tu najednou telefon zazvonil. "Jak si to představuješ, dovezeš mi kluka a ani se neobtěžuješ přijít se nahoru zeptat, jestli na něj vůbec mám čas!" sypala se na mě lavina mamčiných výčitek. "To není možné, on je tam??" vyhrkla jsem překvapeně. "No jasně! kde by měl být, když jsi ho sem dovezla!"pokračovala mamka v lamentování. "Mami, on se nám ztratil a už víc než hodinu ho hledáme. Zrovna jsem chtěla volat na policii. Tobě jsem volat nechtěla, abych tě zbytečně nerozrušila," vysvětlovala jsem. Když to všechno mámě došlo, málem se rozbrečela: Ale jak je to možné? Vždyť Honzík přišel až nahoru s trojkolkou a tvrdil, že jsi ho sem dovezla ty, ať ho prý hlídám. Polilo mě horko při představě, jak můj malý klučina jede sám přes půl vesnice za svou babičkou. "Kde se to v něm vzalo? Co jsem to udělala, když jsem ho klidně nechávala samotného v domnění, že je tak poslušný, že se od naší bytovky nevzdálí??" lála jsem sama sobě a jeho tříkolkové řádění ihned zarazila.

Patnáct let poté můj skoro dvoumetrový chlapeček znovu vyrazil sám na výlet, tentokrát ale až do Ameriky. K tomu však už měl naše požehnání.

Zajímá vás, co prožívají ve svém životě jiné ženy? Co je těší a co trápí? Jak řeší své problémy, jak se vyrovnávají s nevěrou, jak vychovávají své děti? To vše najdete každý týden v časopisech plných skutečných životních příběhů NAPSÁNO ŽIVOTEM, ČAS NA LÁSKU, ŠTĚSTÍ A NESNÁZE.

Navíc vás čekají i dobré rady MUDr. Plzáka, skvělé tipy na hubnutí, úžasné recepty pro všechny kuchařinky, křížovky i soutěže o bezva ceny.