Provdala jsem se do rodinného domku s velkou zahradou. Práce bylo dost, a to nejen kolem domku. Pro manžela, zapřaženého podnikatele, bylo téměř nemožné vzít si v létě dovolenou, a tak to odnášela celá rodina. Dokud byly děti malé, dopřáli jsme si občas pár dní u vody. Pro mě to nebyla ale žádná dovolená. Vařit v karavanu v nesnesitelném vedru, to opravdu nebyla žádná slast.

Léta utíkala, děti odrostly a já stále toužila po dovolené bez vaření a bez starostí o rodinu. Pak se mi sen splnil. Dohodly jsme se s přítelkyní, vybraly jsme si dost exotickou zemi a čekaly na den D. Dočkala jsem se. Poprvé bez rodiny, poprvé v letadle, poprvé tak daleko od domova. Ocitla jsem se v pohádce. Krásný hotel, bazén s křišťálovou vodou, temně modré moře, překrásná krajina a příjemní lidé. Čtrnáct dní neopakovatelné pohody, nádhery a slunce, výlety do vzdálenějších míst. Ale nic netrvá věčně, a tak i náš sen pomalu končil a my měly sbaleno a se smutkem se loučili s mořem a nádhernou krajinou. Už nám zbýval jen společenský večírek na rozloučenou. S přítelkyní jsme načesaly, krásně nalíčily, oblékly do dlouhých šatů. Vypadaly jsme jako opravdové dámy. Zábava byla v plném proudu, Španělé, Francouzi, Němci, Rusové, Češi všichni se náramně bavili, tak i já. Ale trocha alkoholu udělala své.

Odebrala jsem se proto na onu místnost kontrolovat svou vizáž. Trochu rtěnky, ještě přičísnout, navonět a dáma může opět vplout do víru dění... Ale ouha! Po podlaze lezl obrovský brouk a jako by si zamanul, že mě nikam nepustí. Vytrvale pobíhal mezi záchodky sem a tam, takže jsem začala zmatkovat. Po nekonečně dlouhých minutách kličkování a skákání se mi podařilo popadnout kabelku a prchnout ke dveřím. Hrdě jsem se nesla zpět. Připadala jsem si krásná a neodolatelná. Zdálo se, že i ostatní si všimli, že mi to dnes sluší, aspoň tak mi to připadalo, protože kdekdo se na mě usmíval, ba se za mnou i otočil. Dělalo mi to dobře, ale jen do té doby, než jsem zjistila, že jsem místo kabelky do podpaží popadla roli toaletního papíru, která se celou dobu nenápadně a tiše z prostředka odvíjela z toalety až do sálu. Krve by se ve mně nedořezal Utekla jsem na pokoj a za mnou běžela i chechtající se kamarádka. Tak skončila má vysněná dovolená a já přísahám, že nikdy, ale opravdu nikdy si nebudu hrát na něco, co nejsem.

Milada, 44 let, Napsáno životem č.9/05

A navíc rady MUDr. Plzáka, partnerské taroty na míru, skvělé tipy na hubnutí, recepty, křížovky o ceny a od Nového roku spousty novinek.