František se ptá:

Je mi 30. Manželce 25. Máme tříletého kluka. Manželka, místo aby šla do práce a konečně už začala vydělávat, neboť jsem do teďka táhnul celý rodinný rozpočet sám, tak chce druhé dítě. Jak se na to tváříte Vy? Mám se podilet na zvýšení porodnosti anebo tvrdě odmítat - jednoduše řečeno mám strach, že na to nemáme. Chci totiž pro svého syna jen to nejlepší, a to s příchodem druhého dítěte nevím, byl-li bych schopen. Děkuji předem za vaše názory.

Možnost volby je nejnádhernější věc v životě. Pokud nejste psychicky labilní, máte právo na tuto volbu. Jste muž (a za tohle mě teď feministky zabijou) a tudíž máte mít v rodině větší autoritu, čímž nechci nijak snižovat úlohu ženy. V určitém směru je to ale biologicky dáno.   Na druhou stranu vím, že mít možnost volby je zároveň i břemeno, protože nesete veškerou zodpovědnost za vaše rozhodnutí. Musíte počítat s tím, že každé rozhodnutí má nějaký negativní důsledek a vy se tento důsledek musíte snažit minimalizovat. Pokud budete mít další dítě, negativním důsledkem bude méně peněz pro vás (samozřejmě otázka hodnot). Pokud si další dítě nepořídíte, může být negativním důsledkem to, že vás víc peněz zkazí.   Rozumím vám v jaké to těžké situaci jste. Co vám můžu v takové situaci poradit je vylést na nějakou vysokou věž nebo se podívat třeba dolu ze skály, to mě osobně vždycky pomohlo, protože si vlastně uvědomíte jak máte všechno ve vlastních rukou.   Možná jsem vám nevyšel vstříc z toho praktického hlediska, jestli tedy rodit nebo ne, ale snažil jsem se vám to podat spíše z filozofického, existencionálního, úhlu, protože nakonec stejně zjistíte, že vy jste ten (spolu s vaší manželkou), co musí udělat to rozhodnutí.