J.T. se ptá:

Je to normální, aby mě muž neustále urážel, i když tvrdí že mě miluje...?

(Nazval jsem si Tě "Jitka", ať se mi lépe odpovídá) Ne, není Jitko... S tím nemá láska nic společnýho, skutečně... Buď to není láska, nebo není Tvůj muž v pořádku - nebos mu něco udělala, či stále děláš, co jej k tomu vede - a to je jeho reakce na to? Tím neříkám, že by to jeho chování mělo omlouvat. Nebo si řeší Tvůj muž něco v sobě úplně jiného - a ty jsi - bohužel – ten hromosvod. Zdá se však – že z Tvé strany se jedná o lásku k němu... Záleží Ti na něm. Chceš to řešit. Nazýváš jej stále hrdě svým mužem. Vadí Ti to, chceš to - po právu – změnit. Ano, změň to. Urážet druhého, nejen partner partnera – není ten nejvhodnější lidský postoj. Ani „jen“ člověka k člověku. Natožpak dvou blízkých lidí... Do kdy to vydržíš akceptovat, nebo tolerovat? Pokud svým dotazem na nás jsi už začala tím, aby ses dopátrala příčiny - jsi na dobré cestě, dle mého názoru. Nenech po své lidské – ani ženské, či partnerské – důstojnosti šlapat. Jsi příliš vzácná na to, aby si to někdo mohl [bezdůvodně] dovolovat. Naše děti učíme chránit každou kytičku či broučka, ať je nezašlápnou. Chráníme taky dost samy sebe, člověka v nás?