Betty se ptá:

Prosím o radu. Po 27 letech manželství jsem zjistila, že pro manžela nic neznamenám a že mě na nic, jak říká, nepotřebuje, proto jsem neodmítla dvoření jednoho sympatického pána. Oba máme dospělé děti a vlažné manželství, a tak začal krásný milenecký vztah. Nikdo nechtěl nikomu ublížit a tak to mělo i zůstat, až on začal o společném bydlení a dával mě naději na nádherný společný život. Už jsme si sehnali do pronájmu byt a on ze dne na den vycouval. Proč jsou chlapi takový? Chci jen dodat, že tolik krásného za tu dobu 16 měsíců mě nikdo nedal jako on, miluju ho, on mě ale nemá odvahu odejít, mám vytrvat a čekat, až najde odvahu, s ním mám pocit , že žiju a nejen přežívám. Děkuji moc.

Milá Betty... je mi líto, že se věci neubírají směrem, jak si přeješ. Někdy ovšem nejsme páni věcí příštích a ony nás překvapí, když je nejméně čekáme. Ale určitě nikdy nejsme "páni" jiných lidí - jsou svobodni... Možná se událo něco ve Vašem vztahu v poslední době, cos nepostřehla. Milenecký vztah je věc nestálá. Mužovo "poblouznění" ženou - tedy zamilování - trvá od několika hodin po několik měsíců. Vyjímečně rok, dva? Čím starší asi lidé jsou, tím méně silných emocí v něm bude? Za to bych ovšem sám ruku do ohně nedal, ještě život nemám za sebou – takže vlastně ani nevím... Muž je tvor racionální. Odhlížeje od toho, že jste své období zamilovanosti už prožili a dostávali se do fáze racionální, museli se rozhodovat o svých budoucnostech, životech, nového uspořádání - jakékoliv mělo být - přináší to asi sebou věci, které se dají předvídat. Kdo co bude dělat, kdy, jak, proč... Troufnu si říci, že muž si to dovede obyčejně předem spočíst. A z toho krásného společného "počítání jablíček v ráji" nastane "nakupování jablek v přeplněné sámošce"... Ze snů, jakkoliv krásných (a zamilovanosti) - určitě v Tvém případě i realizovaných - zpátky do reality života... Řekl bych, že se Tvému druhovi v té realitě, která jej měla s Tebou čekat - něco nelíbilo. Něco, co předtím, v zamilovanosti - buď neviděl, nebo vidět nechtěl - nebo to tam ještě nebylo. Právě se možná "probral" ze zamilovanosti...? A teď je to tam. Nebo to vidí. Zahleděl se do budoucnosti, kterou jsi mu, jste si - nalinkovali - a on zjistil, že prostě po ní nechce jít. Že raději půjde nějakou jinou. Možná Tě - z velkou pravděpodobností - bude mít i nadále rád, jeho vztah se k Tobě nezmění... jen nechce jít cestou Tvojí - jakkoliv možná byla myšlena chvíli jako společná. Známka slabosti? Možná... Něco úplně jiného? Možná... Co bych asi udělal já na Tvém místě? Promluvil si a vyříkal si, o co jde. Bez emocí... Jste přeci zralí lidé, s mnoha zkušenostmi... A domluvili se na dalším. Přátelsky. Láska je někdy i("jen") "přátelství"? Čekat na nějakou změnu v jeho chování, při Tvých životních zkušenostech asi není to nejlepší... Vše dobré Ti přeji, Betty... Můj známý z jednoho z mých "bývalých životů" říkával. "Psi štěkají - ale karavana jede dál..." Jdi dál, Betty. Zažilas šestnáct měsíců ráje... Mnoho lidí Tvého věku nemůže říci ani to. Zůstali ve vlažných vztazích po zbytek svých životů (nebo sami). Pokud máš za co - poděkuj mu. Pokud má za co on - poděkuje Ti. Pokud máte komu - poděkujte mu, jí...