Marťula se ptá:

Přeji pěkný den a ráda bych se zeptala dotyčných mužů.Představte si,že jako ženatý muž se zamilujete do vdané ženy,o které víte že vás rovněž miluje.Ačkoliv zavrhnete jakékoliv další sblížení,jste schopni s tou ženou udržovat přátelství s tím vědomím,že vás ona velice přitahuje? Nebo se budete snažit vycouvat z jakéhokoliv kontaktu,protože budete mít pocit,že to sami neustojíte.Něco podobného se mi stalo a mám zájem si udržet přátelství s tímto mužem,protože ho mám ráda jako vyjímečného člověka.Mám pocit,že se mi vzdaluje a nevím jestli má cenu mu dát na vědomí,že mi na něm záleží,jako na člověku... příteli... i když zatím i s tím i já mám co dělat.Nechci totiž vypadat ,že se vnucuji i když tuším ,že mě opravdu má rád.Nevím co s tím a nevím jestli to nemám nechat osudu a nedělat nic.

Milá Marťulo, tahle situace opravdu může nastat a taky velmi často v životě nastává. A ani na tom nevidím nic tak špatného - vím, že mnozí mne teď asi odsoudí, že fandím nemanželským vztahům a tak podobně, ale tak tomu není. Otázkou zůstává, kde se vlastně nachází hranice mezi kamarádstvím a tím, čemu se v naší společnosti říká nevěra či milenectví. Dejme tomu, že potkám takového člověka, s nímž si rozumím, pak také záleží na tom, co si dovolím dál, a opravdu je klidně možné takové přátelství udržovat, aniž by došlo na cokoliv bližšího, podle mého názoru je to taky otázka sebeovládání a určitě bych se nesnažil vycouvat z jakéhokoliv kontaktu - proč vlastně?? Strach či obavy?? Z čeho?? Také mám kamarádky, které mi jsou velmi sympatické a přitahují mne, ale nikdy bych si k nim nedovolil kromě kamarádství nic víc. Myslím si, že opravdové přátelství mezi mužem a ženou je vždycky poznamenáno alespoň malým "jiskřením" přinejmenším z jedné strany (a to třeba i když o tom ten druhý ani neví...), prostě jsou to lidé opačného pohlaví, kteří si hodně rozumějí. Řekl bych, že se vnucovat nebudeš, když dáš najevo svůj zájem, a dáš vědět, že Ti na něm záleží, to snad potěší každého...