Sára se ptá:

První schůzka byla hned se sexem. Už se scházíme 6 let. Jsem do něho zamilovaná, on však ani trochu. Doslova říká, že chce ode mne jen sex. Prosím odpověď muže - je vůbec reálné, aby se jeho vztah ke mně změnil v lásku, pro kterou se lidi i berou? Co pro to udělat? Moc bych ho chtěla jako přítele do budoucna. Jsem rozvedená a vdávat už se nechci, chci jen fajn přítele, ale ne jen na sex.

Milá Sáro... Někdy se muž bojí přiznat, že má rád. Nebo jinak řečeno, lásku „neuznáva“, nechce s ní mít „nic společného“. To ovšem neznamená, že se nechová ve skutečnosti tak, jako by rád měl. V Tvém případě tedy, jako by „Tvým přítelem“ skutečně byl - a ne jen sexuální partner typu „přijde-odejde“ po půlhodince... Jak je to ale u vás? Jsou jeho činy v souladu s jeho slovy? Nebo-li: Vypadá to u vás, mezi váma, jen jako v hodinovém hotelu po celou tu dobu šesti let? Nebo je to trochu jinak? Baví se s Tebou, povídá si, veme Tě do kina (nebo ty jeho, na tom dnes už nesejde, hlavně že jste tam oba, a po filmu jej další půlhodinku rozebíráte spolu, nebo s kamarádama v hospodě...), jděte na výlet do sousedního města nebo alespoň na týdenní nákup spolu do supermarketu?. Máte společné kamarády? A pokud je u Tebe, nebo mu řekneš, tak Ti opraví televizi, pohraje si s dítětem (pokud nějaké máš z předcházejícího vztahu), dokonce mu zkontroluje domácí úkol? Prostě vydrží s Tebou „žít“ po dobu několika hodin několikrát týdně, nebo alespoň několikrát měsíčně? Ještě jinak. Setkáváte se i jinak, jindy, mimo „sexuální půlhodinku“? Máte si u toho co říct? Mluvíš totiž o společných šesti letech, a to podle mě nevydrží být jen o tom sexu, to je sakra dlouhá doba... Pokud jsi na všechny mé dotazy, nebo alespoň většinu, odpověděla „Ano“, tak si troufám říci, že „přítele“ máš. Jen se k tomu On, sám velký „Mačo“, nechce přiznat, zavázat se k něčemu takovýmu, víc formálně. Po možných důvodech nebudu pátrat teď ani je rozebírat. V tom případě se ale už nezmění, že by Ti to jednoho dne přiznal, že mu nejde jen o sex, ale že Tě vlastně má rád... Potřebuješ to od něj slyšet v tom případě stále? Nestačí Ti, že se jen tak chová? Můj náhled na věc Ti nevnucuji, Sáro. Možná to máte skutečně jen o sexu. Pak se to z jeho strany asi už nezmění skutečně... Ovšem... Neříkej nikdy nikdy... Může si za ta léta s Tebou a pohodlím „lacného bezúplatného příjemného sexu s kafe navíc po té“, tak zvyknout (a zpohodlnět)– že Ti pak už zůstane – a ty jemu, ať si tomuto vztahu budete říkat jakkoliv. Tobě to dle mého názoru tak jak to je teď – celkem vyhovuje... Jen Ti chybějí „ta slova“, co od něj chceš slyšet... Těch se asi nedočkáš? Od něj alepsoň... No a jak to je ve skutečnosti, to můžeš přecy jednoduše „ženskou lstí“ vyzkoušet. Ale to bych Tě neměl učit já, mužskej... Prostě mu řekni jednoho dne „že sex už nebude“, že nejsi jen jeho panenka na hraní kdykoliv si smyslí – jednoduše mu řekneš „jako“, že „je konec“. (A to ženy umí, tuhle hru zahrát...).Pokud mu jde jen o sex, najde si rychle jinou, bouchne Ti dveřma (možná i bez pozdravu, obětuje i ty trenírky, pokud má jedny u Tebe náhodou po těch létech) a Tvůj problém bude vyřešen... Ty si popláčeš - ale tahle životní zkušenost Ti dává volnost do budoucna, najít co (správně) hledáš a přeješ si - pak bys ovšem už neměla opět čekat dalších 6 let, abys čekala na neuskutečnitelné a „rozhodnout se“ dřív... Čas utíka, a život je krátky, resp. každá jeho část je zameřena na něco jiného, neprošvihni tu správnou dobu na správnou věc.. Pokud mu však půjde i o Tvojí duši, srdce, celou Tebe... - tak začne dolejzat, to mi věř - a za měsíc jej máš i pod čepcem, pokud bys chtěla, „přizná barvu“, že „bez Tebe nemůže žít“.. Šest let „vztahu“ je pro muže obrovsky dlouhá doba, „zleniví v něm“... Pokud na Tobě závisí skutečně i jinak, než sexuálně – a když by o to přišel ze dne na den, je úplně neschopen pohybu... Tedy pokud jej samozřejmě nečeká každý den doma maminka, nebo manželka, o tom nepíšeš, jak je na tom on... Existence manželky by samozřejmě více nahrávalo tomu, že je to jen o sexu skutečně mezi váma...? Pak bych se ale divil Tobě... Uff, teď mě to samého začalo zajímat, jak to vlastně je s vámi a jak to skončí... Dáš nám vědět?